Brass Eagle Tigershark
- recenze zbraně


Tigershark jsem si pořídil v době, kdy jsem už měl několik daleko lepších pump, a to v zásadě jen proto, abych ho důkladně otestoval. Zaujala mě totiž pověst kterou si tato starší, levná, nevýrazná, "plastová" zbraň získala mezi mnoha hráči se kterými jsem se "potkal" na zahraničních pumpařských diskusních fórech. Ačkoliv ji zde má většina lidí sklon hodnotit asi jako v ČR - tedy víceméně podle vzhledu a použitých materiálů - samotní uživatelé na Tigershark naopak většinou nedají dopustit... a to i ti kteří už dávno mají daleko dražší zbraně. Chválí se dosažený poměr užitné hodnoty a ceny, spolehlivost a také přesnost. Když jsem tedy narazil na nabídku bazarového Tigersharku, pokusil jsem se ho získat, ačkoliv v zásadě nejsem ani příznivce plastu, ani pump nelsonovské konstrukce...

Brass Eagle Tigershark

Napoprvé to popravdě nevyšlo, ale asi za rok byl k mání jiný, použitý Tigershark který jsem přes internet, na inzerát, koupil za 700 Kč + poštovné - což je podle mého názoru asi tak přiměřená cena za samotnou tuto použitou zbraň, kupovanou tímto způsobem, s určitou mírou nejistoty, když jiné dlouhé pumpičky s větším podílem kovů lze pravidelně sehnat za ~1500 Kč. Jak jsem si už u všech podobně kupovaných zbraní zvykl, i Tigershark jsem poté co mi přišel nejprve rozebral do nejmenšího šroubku, všechny jeho části důkladně prohlédl, vyčistil a potřebná místa naolejoval.

Kompletní rozborka je zde velmi snadná, i neznalý člověk se snadno dovtípí co a jak, není tu nic, čeho by se bylo třeba bát. Jediné na co je třeba si "dát pozor" je snad jen samozřejmé rozebírání zbraně pouze v "nenatlakovaném" stavu, tedy bez plynu, jinak by rozborka ventilu opravdu mohla "dost bolet".

Tigershark je složen ze čtyř hlavních konstrukčních skupin: hliníkové hlavně, plastového rámu rukojeti, plastového pouzdra závěru a sestavy ventilu. Všechny části vyjma hlavně (která je do plastového rámu zašroubována) jsou spolu spojeny trojicí plastových, na jednom konci rozšířených a dělených čepů o průměru cca. 4mm. Dva hlavní plastové díly jsou prostorově překvapivě rozměrné a jejich stěny mají minimální tloušťku 3mm, v hranách více. A tak ačkoliv jsou "skořepinové" konstrukce, jsou opravdu překvapivě pevné (podle dobových článků z APG prý firma Brass Eagle demonstrovala odolnost Tigersharku a jeho poloautomatického bratříčka Stingray tím, že samotné zbraně nechávala přejet náklaďákem, což údajně přestály bez jakéhokoliv poškození).

Brass Eagle Tigershark - explozivní nákres zbraně

Standartní hlaveň z hliníkové slitiny je ponechána v barvě kovu. Její vnitřní průměr je 17,5mm (.688-.689"), délka 10", vnější průměr 25,4mm (tj. přesně jeden palec). Oproti jiným paintballovým hlavním je zajímavá především svojí masivností a krátkým vyústěním (sražení dlouhé 1,8mm) ve směru z komory. Její připojovací závit je M22x1,75 - velmi podobný Spyderovskému závitu (M22x1,5), ale přesto odlišný. Protože hlaveň zabíhá do plastového těla majícího určitou plasticitu, nemusí být vybavena žádným těsnícím prvkem - její okraj se jemně vtlačí do plastového rámu (aniž by jej poškodil) a tím hlaveň utěsní.

Závěr je ocelový, stejně jako masivní powertube a úderník o úctyhodné hmotnosti 48 gramů. Obvykle vysoké namáhání těchto součástí se zde výrobce evidentně rozhodl vyřešit prostým dostatkem přiměřeně kvalitního materiálu, aniž by dělal zbytečnou vědu z účinnosti využití plynu - powertube je silnostěnná (tloušťka 1,5mm), má relativně malý vnitřní průměr (4,8mm) vůči vnějšímu (7,8mm).

Ventilová pružina je slabá válcová. Lze ji případně nahradit ventilovými kuželovými Spyderovskými pružinami např. z ladících setů - mají lepší charakteristiku a najdete zde jak slabší, tak i silnější. Celá sestava ventilu je ve zbrani zašroubována do klasického společného odlitku komory ventilu a ASA, která má v tomto případě nahoře a dole dva destičkovité výstupky s otvory, jimiž procházejí již dva z již zmíněných plastových montážních kolíků.

Na nabíjecí "trubičku", tvořící integrální část pouzdra závěru, nejde zasunout žádné mě známé v ČR běžně prodávané kolínko a ze zásobníků do na něj jdou přímo zasunout pouze staré zásobníky (cca. 40 ranné zásobníky od ZAPu a Brass Eagle). Ty jsou dobré, ale pokud je nedostanete se zbraní, samostatně už je dnes u nás jen těžko seženete - budete si je muset pravděpodobně objednat ze zahraničí, nebo spoléhat, že časem najdete někoho, kdo si je objednal, nebo komu zbyly. Já jsem pár takových volných pro Tigershark samozřejmě měl :-). Do nabíjecí trubičky lze ale přímo vsunout i klasickou 10-rannou Stock Class tubičku... dostatečně volně, aby ji bylo možné snadno a bez poškození zandat i vyndat a přitom dostatečně těsně, aby držela a v akci nevypadávala... což je něco, v co jsem popravdě vždy doufal, ale prozatím mi to ještě u žádné jiné zbraně nebylo dopřáno. Ikdyž příslušný zásobník máte, použití těchto tubiček u Tigersharku osobně vidím jako ideální, pokud se chcete vyhnout známému nepříjemnému zvuku kuliček přesýpajících se ve zbrani.

Pumpovací předpažbí je samozřejmě také plastové. Je to odlitek, který má z větší části klasický kruhový průřez, čímž zdálnivě působí dojmem soustruženého kusu. Vedený je rovněž klasicky přímo na hlavni. Jeho táhla ale svou spodní stranou také doléhají k rovné ploše rámu rukojeti, čímž ho celkem dobře jistí proti přetáčení a rozkládají případné namáhání v krutu. Uchopení a manipulace s předpažbím je i přes jeho jednuduchý tvar jisté a pohodlné, částečně i díky přehlednosti a délce na které tu nikdo zbytečně nešetřil. Příznívému dojmu a dobré ovladatelnosti zbraně napomáhá i přední, pod 45° skosená část rámu rukojeti, ze které a na kterou lze pohodlně a pohotově z předpažbí rukou sjíždět a zaujímat tak jinou střeleckou pozici.


Ale teť už k tomu, co asi každého ve skutečnosti zajímá především. Pro střelecký test jsem použil kuličky RPS Marbalizer s aktuálně naměřeným průměrem 17,2-17,3mm. Tento druh kuliček osobně považuji za nejlepší (nic jiného už pokud možno už ani nekupuji) a jejich stav v době testu (měli za sebou přes půl roku skladování v běžných domácích podmínkách) bych hodnotil jako velmi dobrý. V zásadě opravdu velmi dobré střelivo, byť bych raději dal přednost výrobní sérii s o něco větším průměrem... ale tento alespoň sliboval dobře otestovat odolnost Tigersharku proti dvojímu nabití a vypadávání kulček z hlavně.

V této souvislosti musím říct, že Tigershark - minimálně tedy ten exemplář který jsem já testoval - je opravdu první pumpa na kterou jsem narazil, která i bez úprav nemá vůbec žádné problémy s vypadáváním kuliček hlavní, nebo dvojím nabitím. V průběhu testu jsem vystřílel spoustu kuliček různým způsobem a funkce zbraně zůstávala stále stejně bezproblémová. Kdo měl někdy v rukách nějakou dlouhou pumpičku a ví jak ji nabíjet ("jednoznačné pohyby" - dostatečné dorážení do koncových poloh) se u sériového Tigersharku opravdu nemusí bát žádných problémů. To mě popravdě hodně udivilo, protože nutnost dovybavení blokacemi jsem u pump dnes považoval za prakticky samozřejmou. U Tigersharku je ale evidentně řešení nábojové komory (vhodný průměr) a hlavně (vhodný přechod a vhodné zasunutí kulky) tak dobré, že je zde dodělávat skoro netřeba (další splněný sen). Na druhou stranu zde ale možná můžete očekávat problémy s atypicky velkými kuličkami... které jsou ovšem dnes opravdovou vzácností.

Pro test jsem zbraň osadil levnou kopií kolimátoru ADCO Hot Shot (prodávaná u nás za 120-400 Kč). Nejdříve jsem zkusil střelbu s ze 2/3 naplněnou 9oz hliníkovou tlakovou lahví bez sifonových/antisifonových trubiček. Byl jsem si vědom, že při použíti 9oz CO2 tlakové lahve bez antisifonové nebo sifonové trubičky v backbottle konfiguraci se zde dá očekávat určitá nekonsistence úsťové rychlosti, daná špatnou separací tekutého a plynného CO2. Vhodné by bylo spíše použít zcela naplněnou lahvev se sifonovou trubičkou (pro využití tekutého CO2), nebo naopak lahev velmi málo plněnou (s malým obsahem tekutého CO2) s anti-sifonovou trubičkou (pro použití plynného CO2). Protože je ale Tigershark levná pumpa určená spíš pro nemajetné a nezkušené, dá se myslím očekávat, že většina jeho uživatelů zde použije právě tu nejjednodušší konfiguraci, kterou jsem nejdřív použil i já... z toho důvodu, abych ozkoušel, jaký to bude mít vliv na výkon zbraně, ačkoliv vím, že to je fakticky špatně.

Se zbraní v tomto stavu jsem vystřelil cca. 80 ran. Výsledek mě musím říct - opět - dost pozitivně překvapil. Úsťová rychlost se při střelbě skrz měřák (použito zhruba 40 ran) pohybovala mezi 220 a 255 fps, s tím, že se většinou držela mezi 225 a 245 fps. Tyto opravdu značné výchylky úsťové rychlosti se ovšem na schopnosti zbraně zasahovat cíl kupodivu nijak výrazně neprojevily - zbraň si stále zachovávala solidní přesnost a nevyskytly se ani žádné enormně slabé výstřely bránící zásahu cíle, ani "přehulené" výstřely končící praskáním kuliček v hlavni, nebo jejich zatáčením v letu. Vyvedení částí okolo ventilu a tovární nastavení úsťové rychlosti je evidentně velmi šťastně zvolené - výkon je stanoven tak, že zbraň střílí i přes značné kolísání výkonosti vždy tak nějak přiměřeně a zachovává si dobré střelecké parametry.

Další pokus spočíval v nasazení plně naplněné 9oz tlakové lahve vybavené sifonovou trubičkou. S ní jsem se chtěl pokusit otestovat konsistenci s tekutým CO2, ačkoliv jsem věděl, že přechod na tekuté CO2 zpravidla nelze provést až tak jednoduše, že pravděpodobně bude třeba upravit pružiny pro snížení úsťové rychlosti, která pod tekutým CO2 vylétne vysoko nahoru. Úsťová rychlost opravdu vyskočila nad bezpečnostní limit 300 fps, konkrétně se pohybovala mezi 324-336 fps. S takto nastavenou zbraní bych pochopitelně nehrál, ale pro potřeby informativního testu to bylo O.K. , jen jsem se u neupravené zbraně obával trhání kuliček v hlavni (zcela zbytečně - pravděpodobně díky použití tvrdších Marbalizerů). S touto sestavou jsem pak vystřelil cca. 40 ran naprosto bez problémů. Z hlediska střeleckého se oproti první střelbě samozřejmě trochu zlepšila balistika (vlivem vyšší úsťové rychlosti), přesnost ale vzrostla jen docela nepatrně a příliš neodpovídala vcelku dobré výsledné konsistenci úsťové rychlosti +/- 6 fps. Evidentní tedy je, že použitím sifonové trubičky zde lze snadno vyřešit nekonzistenci úsťové rychlosti a pod tekutým CO2 se pak Tigershark chová nadmíru způsobně. Po úpravě nastavení úsťové rychlosti (nejlépe odlehčením masivního úderníku) by zde pravděpodobně už mohl fungovat k plné spokojenosti i docela náročných uživatelů.

Následovalo použití adaptéru na 12g bombičky (Brass Eagle Q-changer) kde jsem prověřoval efektivitu využití CO2. S ohledem na těžký úderník, velké prostory k expanzi plynu v komoře ventilu, powertube s relativně menším vnitřním průměrem a ostatně i relativně nízké aktuální teplotě (5°) a nakonec i bombičce s naváženou skutečnou náplní pouze 10g jsem neočekával kdovíjak skvělé výsledky.

Nejsilnější výstřel byl okolo 260 fps, po čtvrté ráně úsťová rychlost klesla pod 240 fps a nad 200 fps se držela zhruba do 15. výstřelu, načež pomalu klesala až k 170 fps u 25-té rány, kde pak prudce padla na 100 fps, aby při dalším výstřelu ventil přestal v důsledku poklesu tlaku v komoře ventilu těsnit. Ačkoliv tedy mnoho zahraničních uživatelů připisuje Tigersharku velmi dobrou účinnost využití plynu, ve skutečnosti je podstatně méně hospodárný než klasické staré dobré PGP a očekávat od něj realisticky lze asi jen 4 "dalekonosné" výstřely a celkem nanejvýš 24 (spíše však 15) použitelných ran (oproti 6-8 a 25-40 u klasického neladěného PGP).

Tigershark ale evidentně nebyl zbraní určenou pro kategorii Stock Class a už soudě dle jednotlivých částí není v vůbec optimalizován pro hospodárné využití CO2 z malých 12g bombiček. Už jen pouhou výměnou pružin okolo ventilu za vhodnější by se zde jeho výkony mohly o dost zlepšit a další úpravy jako odlehčení úderníku nebo devolumizace komory ventilu, by přinesly ještě víc. Prostor by byl i k určitému zvětšení otvoru v powertube, což by jej mohlo přiblížit těm nejlepším v kategorii Stock Class. Sériová zbraň ale pro použití malých 12g bombiček opravdu příliš vhodná není.

Srovnání hospodárnosti standartního
Tigersharku a PGP na 12g bombičkách

Ek / 12g CO2 [Joule] počet výstřelů 235-300 fps Ek / 12g CO2 při 235-300 fps [Joule] teoretická účinnost
Sheridan PGP model 1985 214 10 90 19,8%
Brass Eagle Tigershark 160 4 35 14,8%


K přesnosti... jak každý zkušený hráč paintballu ví, přesnost paintballové zbraně závisí především na použitých kuličkách. Dobré zbraně jsou omezené samotnou nepřesností kuliček, ty horší k ní snad jen ještě něco málo nepřesnosti přidají. Při testování Tigersharku jsem použil kuličky které osobně považuji za nejlepší a se kterými ve svých dlouhých laděných zbraních (Sterlingy, Hammer, Spydery, Magy) běžně dosahuji rozptylu max. 80mm opsané kružnice na vzdálenost 15m. V Tigersharku s nimi byla přesnost jen o něco málo horší, přesto ale dle mého názoru na levnou sériovou zbraň překvapivě dobrá.

Přesnost jsem odvozoval především ze střelby se z 2/3 naplněné 9oz tlakové nádoby bez (anti)sifonové trubičky, kterou - jak už jsem podotkl - na něm pravděpodobně (a to nesprávně) používá většina uživatelů. Zde jsem vycházel z několika pozorování. Nejdřív jsem střílel ve stoje skrze měřák rychlosti ze svého známého stanoviště na dva známé cíle ve vzdálenosti 10 a 20m. Poté bez měřáku, střídavě ve stoje a vkleče na silné, vzrostlé stromy v odkrokovaných vzdálenostech zhruba 10, 12, 15, 20 a 25m. Následně jsem se "procházel", nadhazoval zbraň do ramene a střílel na různé "pocitově" zvolené cíle v různých vzdálenostech.

Dle dosažených rozptylových obrazců a typických pozorovaných odchylek bych přesnost Tigersharku s daným vybavením a střelivem hodnotil asi takto: Na 10m jste s ním schopni každou ranou spolehlivě zasáhnout malý (40-50 ranný) zásobník, dlaň nebo loket nepřítele vystrčené zpoza překážky. Na 15m jste schopni každou ranou zasáhnout soupeře do masky. Na 20m jste schopni každou ranou zasáhnout torzo soupeře a s zhruba 70% pravděpodobností se i zde se zásahy držet jen v oblasti o velikosti ochranné masky. Na stojící postavy bych s Tigersharkem odhadoval "na jistotu" střílet tak do 30 metrů, s tím, že na těchto delších vzdálenostech už přecejen hraje svou roli vítr, konsistence úsťové rychlosti a tak podobně.

Uvedená přesnost dle mých zkušeností opravdu není tím nejlepším čeho můžete s paintballovou zbraní dosáhnout. Herně je ale na druhou stranu pro příruční krátkou pušku celkem dostatečná. Spolehlivě vám stačí na to, aby jste si v běžném rekreačním paintballu perfektně zahrály, dokázaly nasbírat pár skalpů a v odpovídajícím terénu si i byli schopni vybojovat přiměřený respekt sebeostřílenějších a sebelépe vybavených protihráčů. To co je ale na přesnosti Tigersharku důležité a to co myslím ani nelze dostatečně zdůraznit je zajímavá skutečnost, že levný, sériový Tigershark, prostý jakýchkoliv úprav, si prostě výše uvedenou přesnost jak se zdá zachovává za VŠECH podmínek (má-li tedy alespoň trochu přiměřené střelivo).

Pokud většina majitelů Tigersharků na internetu tvrdí, že jde o velmi přesnou zbraň, není to až tak přesné. Existuje mnoho celkem levných zbraní, které jsou podle mne za určitých podmínek daleko přesnější, například Trracery nebo Hammery. V případě Tigersharku ovšem máte daleko větší jistotu, že si svoji přesnost udrží, když skutečně přijde na věc. Svou práci v akci odvede, ať už na to vypadá sebeméně. Mnohé jiné zbraně jsou naopak perfektní "na střelnici", ale ve skutečné akci by to s Tigersharkem pravděpodobně prohrály.

Za celou dobu testu, při vystřílení více než 150 střel (což na pumpu není málo) se mi nepodařilo "vyrobit" jediné sebemenší selhání. Zatímco u jiných pump si mnohdy musíte na to či ono dávat pozor aby jste si tím či oním způsobem nevyrobily určitou závadu, zde se o to myslím můžete téměř vědomě snažit a stejně se vám to nepodaří. U Tigersharku si zkrátka můžete si být jisti, že když ho namíříte správným směrem a stisknete spoušť, trefí to co trefit dokáže. Musím říct, že to je něco, co jsem se od levných sériových paintballových zbraní a tím spíše pak u (starších a prodejci nepodporovaných) dlouhých pump už odnaučil očekávat.


Co říci jako závěr? Může být samozřejmě zavádějicí hodnotit určitý typ zbraně jen na základě jediného exempláře a ještě podle jednoho nepříliš rozsáhlého testu. Soudě podle Tigersharku který se dostal do ruky mě jsou ale Tigersharky - ač jednoduché a celkově levné - opravdu velmi dobré zbraně. Ve stavu v jakém se k uživatelům asi dostávaly z továrny bych je dokonce označil za jedny z nejlépe použitelných dlouhých pump, což u zbraní které vždy patřili mezi ty levnější není špatná vizitka. Názory většiny jejich uživatelů jsou s tím v souladu. A tak, ačkoliv se mnou jistě mnoho lidí nebude souhlasit, bych dnes jako vlastník mnoha daleko dražších, teoreticky daleko lepších a propracovanějších pumpiček, vyrobených z mnohem kvalitnějších materiálů (např. P68AT nebo Sterling) jako první pumpu s velkou plnitelnou lahví v pumpařském světě nezkušeným hráčům kupodivu doporučoval právě Tigershark. Zcela se ztotožňuji s často se vyskytujícím názorem, že jde pravděpodobně vůbec o tu nejlepší zbraň firmy Brass Eagle.

Tigershark ale pochopitelně není dokonalý a časem nejspíš hráči přestane stačit, nebude-li tedy na něj pohlížet jako na jakousi základní, rekreační, "handicapovou" zbraň. U zbraně jeho "složitosti", vyráběné z daných materiálů a prodávané kdysi v dané cenové relaci to asi ani není překvapivé. Nemyslím si ale, že by zde konkrétně za to mohla samotná užitná hodnota nebo "bojová účinnost" této zbraně. Většinu - herně vcelku nepodstatných - slabin zde totiž půjde jistě docela snadno odstranit levnými úpravami a doplňky a v tom skutečně nejpodstatnějším pak Tigershark bude dosahovat téměř té samé hranice jako to vůbec nejlepší v paintballu. Otázkou ale asi spíš bude, jestli po čase hráč nebude chtít něco "působivějšího" - z lepších materiálů, lépe vypadající, případně úplně jiné konstrukce, nabízející různé "vymoženosti". Cena Tigersharku je i dnes velmi nízká, rozdíl oproti jiným dražším pumpičkám vzhledem k ceně nezbytných doplňků (tlaková lahev, kolimátoru aj.) ale není zásadní. Je tedy otázka, zda tyto doplňky později nebudete chtít osadit na něco "exkluzivnějšího".

Stejně jako většina nelsonů je Tigershark pouze vysokotlaká zbraň, což mj. omezuje jeho "utlumitelnost". Stejně jako většina nelsonů není Tigershark až tak pohotový k čištění hlavně a závěru jako např. Sterling. Možnost sehnat jinou, továrně vyráběnou "upgrade" hlaveň, například s vhodnějším vnitřním průměrem, nebo s portingem pro větší utlumení bude velmi malá, narozdíl např. od Hammerů nebo Sterlingů se Spyderovským závitem. Plastové spojovací kolíky které defacto drží celou zbraň pohromadě jsou možná víc než dostatečné, ale zas ne optimální a těžko tu místo nich vymyslet něco, co bude úplně dokonalé. Ikdyž Tigershark překvapivě dobře funguje bez blokací kuličky, i jemu by bezesporu byli k užitku a tak je vhodné i u něj doplnit.

Brass Eagle Tigershark...
modifikovaný k větší vražednosti

Tigershark má zkrátka své mouchy, byť tyto jsou spíše estetické a pocitové, než funkční. Pokud je v dobrém stavu, pak může být opravdu skvělou zbraní pro začínajícího pumpaře (mj. i proto, že není těžké ho upravovat, udržovat nebo opravovat). Méně jisté už ale je, zda jde o zbraň stejně tak dobrou i pro pumpaře pokročilejšího, až bych řekl "elitního". Takovýto člověk si jistě s Tigersharkem bude schopen vystačit (zvlášť po provedení několika úprav), ale otázkou je: bude také chtít? Mnozí místo něj jistě budou chtít nějakého našlechtěného krasavce. Jiní se ale zas dost možná rádi nechají podceňovat okolím, a budou třeba rádi hrát s ne až tak "plnokrevným", ale přitom stejně účinným Tigersharkem.


Pěkný návod s obrázky pro demontáž Tigersharku je na: http://www.beog.org/tech/dis/tig.php