CO2 vs. HPA/N2
- mýty, hlouposti, lži a skutečnost


Prakticky všechny paintballové zbraně jsou z hlediska současné zbrojní terminologie plynové střelné zbraně, tedy zbraně, které k vymetení střely používají tlaku stlačeného plynu. Ve většině případů je dosud tímto plynem "tradiční" kysličník uhličitý (CO2), který se používal u prvních paintballových zbraní. Mnohé dnešní "špičkové" zbraně používají stlačený vzduch (HPA - Hight Pressure Air) nebo dusík (N2), případně určitou směs obou těchto plynů. Ve skutečnosti může libovolná paintballová zbraň účinně a bezpečně používat jakýkoliv z těchto plynů, je-li tomu přizpůsobena.

Obchodní zájmy prodejců paintballového vybavení (konkrétně jejich pochopitelná snaha prodat zákazníkovi co možná nedražší vybavení) vedou k tomu, že jsou dnes HPA/N2 systémy prezentovány přehnaně nekritickým způsobem a na CO2 se naopak kydá hnůj kde se jen může. Pravdou je i to, že mnozí soudobí "odborníci" ve své úzké specializaci na Hight-end paintballové vybavení dnes už ani nemají dostatečné povědomí o tom, jak CO2 skutečně efektivně využívat, což je pak příčinou jejich "skutečných" praktických negativních zkušeností s tímto médiem, při jeho neodborném použití v těch jejich specifických podmínkách. Určitě nelze popřít, že systémy s HPA/N2 mají oproti CO2 určité výhody. Ale stejně tak má určité nesporné výhody i CO2... a ty podle mě převažují nad jeho nevýhodami. Tento článek se pokouší celou věc uvést na pravou míru - ukázat skutečné výhody a nevýhody všech druhů hnacího plynu.


Základní charakteristika, funkce a odlišnost

Začněme u kysličníku uhličitého. Je to velmi zajímavý a užitečný plyn, který se v "civilu" pro své specifické vlastnosti používá k mnoha účelům (svařování v ochranné atmosféře, požární ochrana, potravinářství) a užívat se zde bezpochyby bude i nadále, stejně tak jako v Paintballu. Jeho mnohostranná použitelnost (v požární ochraně, v potravinářství i v průmyslové výrobě) je také jednou z jeho hlavních výhod - je široce dostupný a levný.

Velice důležitá pro nás skutečnost, že se CO2 při určité teplotě a tlaku zkapalňuje. Za normálních pozemských atmosferických tlaků a teplot je CO2 plyn. Pokud je stlačen v tlakové nádobě, část z něj přechází do kapalného skupenství. Pokud se tlak v tlakové nádobě sníží, část kapalného CO2 se nejprve odpaří a tlak se tím prakticky okamžitě znovu vyrovná na původní hranici - k trvalému poklesu tlaku pod určitou úroveň zde nemůže dojít před plným vyčerpání kapalné složky. Právě snadné dosažení kapalného skupenství je tedy hlavním důvodem použití CO2, neboť samotné fyzikální zákony za nás pak pracují jako jakýsi automatický prostředek ke stabilizaci tlaku, samočinný, zcela spolehlivý a bezporuchový přírodní regulátor tlaku.

Jak funguje? V plné tlakové nádobě pro paintballové zbraně (ať už jde o 7 nebo 12-gramovou sifonovou bombičku, 3.5 nebo až 24-ucovou plnitelnou lahev) je při běžné pokojové teplotě větší část CO2 (zhruba 70%) ve formě kapaliny a pouze menší část má plynné skupenství (s tlakem přibližně 55 atmosfér = 800 psi). Pokud dojde k odebrání části plynného CO2, v tlakové nádobě na velmi krátky okamžik nepatrně poklesne tlak a část tekutého CO2 (pokud se zde ještě nějaké nachází) se okamžitě odpaří a tím nahradí odebraný plyn, obnoví původní tlak. Tímto mechanismem se v bombě udržuje stále zhruba stejný tlak, dokud je tu nějaké kapalné CO2, které by se mohlo odpařovat. Dalo by se tedy říct, že i ta nejjednodušší tlaková nádoba s CO2 má v sobě svůj vlastní, naprosto spolehlivý, bezúdržbový, "přírodní" regulátor tlaku.

Nepříjemné jsou na tom pouze dvě věci: jednak možnost "nekontrolovaného dávkování" ruzně "energeticky hutného" plynného/kapalného CO2 do míst, kde by tlak měl být stabilní a druhak určitá závislost bodu "zkapalňování/zplynování" na teplotě. Ani jeden z těchto problému není neřešitelný a v běžné paintballové praxi nemusí být závažný, pokud se s ním počítá.

Základní výhody i nevýhody "vzduchových systémů" naopak vyplývají právě vlastně z oné prosté skutečnosti, že hnací médium v nich nezkapalňuje, je v nich stlačeno pod daleko vyšším (podle provedení max. 204 atmosfér = 3000 psi nebo 306 atmosfér = 4500 psi) než provozním tlakem (který je ve zbrani). Takové - pod velmi velkým tlakem - stlačené HPA/N2 se z tlakové nádoby do zbraně přepouští pod nižším tlakem přes mechanické zařízení k regulaci tlaku - regulátor (který je na "vzduchové" lahvy přímou součástí vysokotlakého "ventilu"). Regulátor je tedy klíčovou součástí, tou, která vlastně samotné použití tohoto média vůbec umožňuje. A jako na takovou jsou na ni také kladeny vysoké nároky. Špatně fungující regulátor totiž nezpůsobí jen to, že zbraň bude "špatně střílet", ale může celou zbraň velmi snadno udělat zcela nepoužitelnou, nebo ji dokonce udělat i nebezpečnou hráčům (míněno v tom nejhorším slova smyslu). Kvalitní regulátor je proto nutností a vyrobit ho není až tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Tato součástka podstatně navyšuje cenu celé zbraně a NENÍ bezúdržbová - obsahuje dost těsnících prvků, které podléhají opotřebení a které by mělo být samozřejmostí v pravidelných intervalech kontrolovat.

Protože tlak v lahvi je daleko vyšší než u "systémů" s CO2, tlakové nádoby zde také musejí být mnohem pevnější a musejí vyhovovat daleko přísnějším předpisům (což pro nás v jednoduchosti znamená hlavně to, že jsou dražší, mají menší životnost a kratší intervaly mezi povinnými tlakovými zkouškami). Další "drobná" odlišnost spočívá v tom, že zatímco CO2 je inertní plyn, N2 sice také, ale stlačený vzduch je vysoce nebezpečné okysličovadlo. To mimochodem znamená, že jakékoliv zbytky olejů se v mechanismu zbraně který je pod tlakem u HPA stávají nebezpečnou "výbušninou"... což samozřejmě dost komplykuje údržbu a také klade daleko vyšší požadavky na těsnící prvky.

Ani plnění "vysokotlakých" lahví těmito plyny, potřebnými tlaky, není příliš dostupné a když už je, bývá často podstatně dražší (vztaženo na počet výstřelů - nikoliv na počet plnění!). A protože se tyto plyny v tlakové nádobě (narozdíl od CO2) neskapalňují, stejně velká tlaková lahev s nimi také zákonitě má - i přes daleko vyšší tlak který v ní je - daleko menší kapacitu (vystačí na podstatně méně výstřelů), takže buď musíte plnit častěji, nebo používat větší tlakovou nádobu.

Pozn.: množství výstřelů na které vystačí ta či ona tlaková lahev závisí na mnoha proměnných. Mimo stupně naplnění například na teplotě, vlhkosti, nastavené úsťové rychlosti a především na účinnosti s jakou hnací plyn dokáže využívat samotná zbraň. Spotřeba CO2 na jeden výstřel se u různých zbraní pohybuje mezi 0,2-0,7 gramy, v průmeru můžeme u většiny počítat s 0,5g na jeden výstřel. To znamená, že z každá jedna unce (1oz = 28,35g) nám teoreticky vystačí asi na 55 výstřelů. U HPA systémů lze naopak počítat u tlaku 3000 psi s zhruba 10 střelami na každý jeden kubický palec (ci = cubic inch) a u tlaku 4500 psi asi s 15 střelami na jeden kubický palec. Srovnáme-li tedy tlakové lahve o podobné hmotnosti a velikosti, např. 20oz CO2, 48ci/3000psi a 48ci/4500psi, zjistíme, že 20oz CO2 lahev vystačí na 1100 výstřelů, 48ci/3000psi HPA lahev na 480 výstřelů a 48ci/4500psi HPA na 720 výstřelů. S CO2 tedy budete mít o 30 nebo 60% větší počet výstřelů, nebo můžete pro stejný počet výstřelů použít o 30 nebo 60% menší tlakovou lahev.


Údajná nestabilita CO2

Jako hlavní výhoda HPA/N2 se udává jeho nezávislost na okolním klimatu, především teplotě. S teplotou se totiž mění přesný tlak v němž CO2 zkapalňuje, což způsobuje určitou nekonsistenci tlaku pokud se mění teplota. Když kapalné CO2 v průběhu střelby (respektive svého spotřebovávání střelbou) přechází do plynného skupenství, stejná tepelná energie se také rozptyluje do větší plochy a lahev s CO2 se tu tedy ochlazuje, což tento problém ještě umocňuje. To jsou hlavní argumenty proti stabilitě CO2. Kombinací těchto dvou vlivů pak může zbraň na CO2 - přinejmenším teoreticky - trpět určitou nekonsistencí tlaku.

Když se ovšem podíváme na HPA/N2, zjistíme, že se tu ve skutečnosti děje něco velmi podobného: když naplníte tlakovou nádobu s HPA/N2 při určité teplotě na určitou kapacitu, bude v ní určitý tlak, který regulátor uměle sníží na víceméně stejnou úroveň. Pokud se ovšem teplota okolí změní, dříve či později se s ní pak změní i teplota tlakové lahve a v ní obsaženého stlačeného plynu. A jako každý plyn, i HPA/N2 pak změní svůj objem, tedy zákonitě změní tlak (v tlakové lahvi). Při odebírání CO2 se tlaková lahev jak už bylo řečeno ochlazuje a tlak se tím trochu mění... ale problém je v tom, že při odebírání HPA/N2 se zas naopak jeho tlaková lahev ohřívá... takže i rychlé odčerpávání hnacího média se v obou případech teplotně projeví na tlakové lahvi a v důsledku univerzální platnosti fyzikálních zákonů to pak nevyhnutelně u obou bude mít určitý vliv i na tlak v ní uloženého média.

Někdo zcela po právu namítne, že regulátor vzduchového systému si s tím dokáže poradit, ale stejně tak by to dokázal i dodatečně vestavěný regulátor ve zbrani u CO2. Ano, celé to zkrátka není problém toho kterého hnacího plynu, ale otázka toho, zda je sestava vybavena (drahým) regulátorem či nikoliv. Hlavní rozdíl ve stabilitě tlaku mezi různými médii je tedy ten, že HPA/N2 má regulátor už v základu, zatímco CO2 nikoliv (protože ho nutně nepotřebuje). Místo toho aby jste tedy dávaly mnoho tisíc za vzduchový systém a čelili mnohým jeho nevýhodám, můžete si pokud jde o konsistenci zpravidla stejně tak dobře vystačit i dokoupením regulátoru na vaši CO2 sestavu. CO2 má tu výhodu, že s ním regulátor nutně nepotřebujete, můžete opravdu dosáhnout skvělých výsledků i bez něj, ale regulátor vám může dost pomoci v určitých "extrémních" podmínkách a při extrémních požadavcích. S HPA/N2 s regulátorem dosáhnete stejně vynikajících výsledku, ale jste tu na něj naopak vždy zcela odkázáni, mít ho prostě musíte, bez něj to tu nejde.

Ve skutečnosti ale celá ta věc s regulátory není až tak jednoduchá - navzdory přání jejich výrobců i vlastníků totiž žádný regulátor pro paintballové zbraně není onou magickou věcičkou která by prostě automaticky a zcela spolehlivě "kontrolovala tlak". Vstupní tlak do regulátoru totiž přecejen do určité malé míry vždy ovlivňuje i jeho funkci, takže ani ty nejlepší (paintballové) regulátory ve skutečnosti tlak neregulují absolutně - fungují velmi dobře v určitém rozsahu tlaků (naplnění), ale při maximálním a minimálním naplnění tu jsou určité odchylky, které sice nejsou nebezpečné, ale konsistenci určitým zanedbatelným způsobem zhoršují. Jednotlivý regulátor, ať už je na HPA/N2 nebo CO2 zkrátka celý problém neřeší (nevěřícím tomášům doporučuji podívat se na měření výkonosti terčových vzduchových pušek-větrovek v průběhu střelby - tlak za dávkovacím ventilem se tu viditelně mezi výstřely do určité míry mění, což pochopitelně ovlivňuje i střelbu). Tento problém opět není neřešitelný - je možné eliminovat tento efekt dvojnásobnou regulací tlaku (tzn. v podstatě umístnění několika regulátorů za sebou) - která se i u lepších paintballových zbraní používá. Dalším problémem je otázka záběhu a optimální životnosti regulátoru - konkrétně těsnění nového regulátoru potřebují určitý čas aby si ve svých úložných plochách "sedly" a dříve než se tak stane pracuje regulátor trochu hůře. Stejně tak se na dokonalosti funkce regulátoru (negativně) projevuje i přirozené opotřebení těsnění.


Skutečnost je ovšem taková, že pokud všechny tyto věci nezpůsobují závažnější problémy ani u superpřesných terčových nebo loveckých větrovek, pak je to v paintballu, s jeho nepřesným "žouželovitým" střelivem vystřelovaným z hladkých hlavní věc spíše jen hypotetická... Posedlost stabilitou tlaku a hnacího média je ve skutečnosti ponejvíce obchodním trikem výrobců, neboť na přesnost a bezpečnost paintballových značkovačů mají daleko větší vliv jiné faktory než je podobná "absolutní" stabilita hnacího média. Několikrát kvůli jejímu drobnému zlepšení navyšovat cenu, složitost i náročnost údržby zbraně "potřebným" příslušenstvím se tedy alespoň mě osobně jeví jako značně nerozumné, když lze prakticky identických výsledků dosáhnout i bez něj.

Důkazem tohoto tvrzení není nic víc ani nic míň, než samotná praxe - "jednotnost hnacího média" lze lehce zjistit sledováním "budíku" pro měření tlaku za ventilem v průběhu střelby. Daleko jednodušším a přitom hodnotnějším způsobem je ale měření samotných odchylek úsťové rychlosti - nezjistíte tak sice jen jednotnost hnacího média, projeví se například i "jednotnost" mechanismu zbraně, hlavně a kuliček, ale přesto vzájemným porovnáním vlastně zjistíte to, chcete - jaký má druh hnacího media na požadované "parametry" zbraně vliv. A zde je spolehlivě prokázáno, že i levné zbraně jako např. Spydery s vertikálně umístněnými CO2 lahvemi (kde je separace tekutého a plynného CO2 dobře vyřešena) mají s kvalitním střelivem odchylky v úsťové rychlosti mezi jednotlivými výstřeli v rozmezí max. +/- 5 fps - a jsou tedy naprosto rovnocenné velmi drahým zbraním s HPA/N2 a dvounásobnou regulací (pro srovnání, výchylky způsobované nekvalitním střelivem mohou naopak snadno dosahovat +/- 20 fps). Obdobné výkony pak podávají stejné Spydery vybavené bottom line s antisifonovou trubičkou nebo zbraně se sifonovou trubičkou přizpůsobené na využití tekutého CO2. A pro opravdu rychlou a vytrvalou střelbu plynným CO2 pak k výsledkům rovnocenným s HPA/N2 pomohou expanzní komory a regulátory tlaku.

Kdo si zkrátka chce pořídit drahou zbraň s drahým HPA/N2 systémem, samozřejmě může, ale pokud máte dobrou, levnou zbraň na CO2, rozumíte jí a umíte s ní zacházet, rozdíl v konsistenci tu s výjmkou nejnepříznivějších okolností (vytrvalé vysokokadenční kropení za nízkých teplot) žádnou podstatnou roli hrát nebude a i v těchto podmínkách může vhodně nastavená, upravená a doplněná zbraň na CO2 uspokojivě fungovat. Není to jen teorie, je to mnoha hráči ověřené.


Údajná "nečistota" CO2

Další hloupý mýtus který rozšiřují prodejci a výrobci paintballového vybavení je ten, že CO2 je "nečisté" médium, které poškozuje zbraň a její těsnění. "Čistota" samotného potravinářského CO2 je srovnatelná se vzduchem plněným v potapěčském obchodu. I lahve samotné mohou být stejně tak "čisté". Tlakové lahve na CO2 se naopak díky snažší manipulaci snáze čistí a různé méně kvalitní, bazarové kompresory kterými se vzduchové lahve do paintballových zbraní často plní vám do lahví naopak mohou načerpat pěkné svinstvo - roli tu hrají spaliny z (zpravidla benzínového) pohonu, unikající maziva z netěsností apod. CO2 způsobuje problémy pouze s bobtnáním těsnění z určitých materiálů, což ovšem při správné manipulaci a údržbě nepředstavuje problém, ani podstatněji nesnižuje jejich životnost, která je tak jako tak daleko více omezena jinými vlivy (především mechanické opotřebení a přirozené stárnutí).


Vyšší výkonost HPA/N2

Pokud se dobře podíváte na vlastnosti obou plynů, zjistíte, že CO2 má vyšší "energetickou hustotu", zatímco HPA/N2 zas vzhledem k menší hmotnosti molekul rychlejší expanzi. HPA/N2 by také do mechanismu zbraně (za dávkovací ventil) bylo možné přepouštět pod daleko vyšším tlakem (ovšem drtivá většina zbraní ani regulátorů na to není přizpůsobena a bylo by to tedy velmi nebezpečné). To v jednoduchosti znamená, že s CO2 můžete mít větší počet ran a s HPA/N2 zas můžete dosáhnout vyšších úsťových rychlostí. Právě z tohoto důvodu většina vysoce výkonných plynových zbraní (především lovecké větrovky) téměř bez výjmky používá HPA/N2. Paintballové "značkovače" ovšem nejsou vysoce výkonnými zbraněmi - pokud kulička váží maximálně 3.2g a limitní rychlost z hlediska bezpečnosti je 300 fps (90 m/s), výsledná kinetická energie střely u ústí hlavně je max. 13 joule, dělá to z ní v porovnání s mnoha daleko silnějšími vzduchovkami (35-65 joule), nebo dokonce větrovkami (třeba až 650 joule) nevyhnutelně spíš "velmi nevýkonnou" plynovou zbraň - není to zkrátka zbraň stavěná na střílení králíků nebo dokonce bizonů (jako některé moderní lovecké větrovky), ale na bezpečné střílení po lidech při hře. Tuto výkonostní výhodu HPA/N2 systémů zkrátka při paintballu nevyužijete - je to asi to samé, jako kdyby jste chtěli k vystřelování kuliček používat bezdýmný střelný prach.

Výhodou vzduchu ale je, že díky rychlejší expanzi střele daleko rychleji předává energii a tedy ji sám i daleko rychleji ztrácí. Díky tomu mohou zbraně s HPA/N2 dosahovat stejných výkonů s kratší hlavní a mohou být daleko tišší. Nakolik velké jsou to výhody je sporné, neboť limitní rychlosti z hlediska bezpečnosti (300 fps) lze u většiny paintballových zbraní snadno dosáhnout s velmi krátkou (5") hlavní i s CO2 a hluk výstřelu (který tvoří především přetlak plynu unikajícího u ústí hlavně) lze omezit kvalitními hlavněmi s propracovaným portingem nebo tlumičem, nehledě na to, že limity z hlediska hlučnosti u zbraně často představuje spíš samotný mechanismus zbraně, nebo vyladěný ventil, než použité hnací médium. Vážným argumentem je i skutečnost, že rychlejší expanze také vždy nemusí být výhodou, neboť podle určitých odborníků (např. Glena Palmera, autora slavného Blazeru a Rock regulatoru) je CO2 díky pomalejší expanzi údajně daleko šetrnější k paintballovým kuličkám. Mezi jedny z nejtišších a nejpřesnějších paintballových zbraní každopádně patřily (a patří) staré pumpy na CO2, pracující s tekutým CO2...


Údajné problémy CO2 v zimě

Ačkoliv tato otázka už byla víceméně zodpovězena výše, vzhledem k velkému množství dezinformací rozšiřovaných různými "odborníky" na toto téma pociťuji potřebu ji ještě jednou jasně a jednoznačně uvést na pravou míru. Tak tedy: někteří lidé tvrdí, že hra s CO2 v zimě není možná, že CO2 pod určitou teplotou ztrácí tlak, trhá kuličky, zbraně zamrzají apod. To vůbec nekoresponduje s mými osobními zkušenostmi, ani s poznatky mnoha jiných hráčů po celé zeměkouli (diskuse s paintballisty z Aljašky, Kanady a Ruska...) ani s tím, jak by se snad CO2 mělo chovat dle fyzikálních zákonů. Osobně jsem každopádně používal různé zbraně na tekuté i plynné CO2 při teplotě -15°C absolutně bez problémů (konkrétně Sterling Bronze, New Hammer, Spyder, Automag). Dodám, že tato teplota u nás není zrovna běžná a většina paintballistů v ní ven ani nevystrčí nos. Až se ovšem někdy znovu vyskytne, klidně jim znovu předvedu jak zde lze zbraň na CO2 bez jakýchkoliv problémů hned a okamžitě použít...

Problémy s CO2 v "zimních" podmínkách se podle mých zkušeností u většiny lidí omezují jen na správné plnění lahví (otázka skladovací teploty velké lahve ze které plníte, která pak ovlivňuje naplnitelnost vaší malé lahve běžně užívaným způsobem) a vyřešenou správnou separaci tekutého a plynného CO2. Pokud zkrátka nemáte vyřešenou takovou základní věc jakou je správná separace tekutého a plynného CO2 ve zbrani (odstrašujícím příkladem jsou tu např. začátečnické Spydery Victory 1 s 9oz lahvemi bez (anti)sifonových trubiček, Trracery nebo mnohé Tippmanny) a pokud si v těchto teplotách nedokážete lahev dobře naplnit, budete mít problém. Při opravdu velmi rychlé palbě tu sice u plynného CO2 daleko snáze narazíte na limity, než v teplém počasí (zvlášť u levných, neupravených a z hlediska využití plynu nepříliš efektivních zbraní, tím spíš jsou-li nastavené na zbytečně vysokou úsťovou rychlost), ale jak už bylo řečeno, opravdu velmi rychlá palba s plynným CO2 prostě vyžaduje z hlediska využití plynu efektivní zbraň a regulátor, nebo ještě lépe regulátory. Taková velmi rychlá palba je ovšem záležitost ponejvíce jen "sportovního" paintballu, kde je cena tohoto relativně drahého vybavení (drahého ovšem zas nikoliv v porovnání s HPA systémy) vcelku zanedbatelná vůči nákladům na střelivo. Při funkci na tekutém CO2 naopak také jiné, vhodně použité zbraně (např. Spyder, Sterling) mohou být v zimě nepřekonatelné a to při směšně nízkých investičních nákladech. Vysoká kadence a nízká účinnost využití plynu zbraní tu pak dokonce paradoxně nejsou na závadu, ale stávají se v jistém směru (z hlediska konsistence úsťové rychlosti) dokonce výhodou.

Hranice kde samotné CO2 představuje skutečný problém leží ve skutečnosti nejspíš daleko dál, než hranice kde představuje problém potravinářské barvivo a želatina v kuličkách... nebo lidská fyziologie a pohodlnost. Ovšem mnoho lidí kteří skutečné podstatě problému neporozuměly a kvůli němu investovaly např. do drahého HPA systému se vás samozřejmě bude snažit přesvědčit, že problém je v samotném levném CO2, nikoliv v jeho často doslova diletantském způsobu použití...


Pár slov závěrem

Závěrem bych rád podotknul, že nejsem žádným zapřísáhlým a radikálním nepřítelem HPA/N2, byť se ho ze mne jistě pod vlivem tohoto článku někdo pokusí udělat. Jsem jen obhájcem CO2, neboť s tímto médiem mám rozsáhlé pozitivní zkušenosti a dobře vím, že jeho možnosti jsou často líčeny velmi zkresleně. Jaké hnací médium si zvolíte je pochopitelně jen na vás. Pokud zvolíte HPA/N2, nebudu vám to mít za zlé (ne že by na tom záleželo, pokud ano). Osobně preferuji CO2, protože je investičně i provozně levnější, daleko dostupnější a při správném použití dokáže ve většině případů podávat rovnocenné výsledky. Nelze nicméně popřít že třeba WGP Autococker s HPA dokáže při malé velkosti příst jako koťátko a CCI Phantom v backbottle konfiguraci s malokapacitní (13cu in) HPA tlakovou hlahví má rovněž své výhody, kterých tu s CO2 prostě nedosáhnete. Jestli vám jejich přednosti stojí za vynaložené prostředky, to je jen na vás. Ať už ale ano nebo ne, neměly by jste nad levným CO2 ohrnovat nos, protože jinde a v jiných aspektech vás zas ono dokáže snadno překonat. Podstatné každopádně není to, co používáte, ale jak dobře to používáte, jak dokonale tomu rozumíte a jak dokonale to umíte využít.


Na zahraničním internetu bylo možné naleznou spoustu článků podobných tomuto. Bohužel postupně zanikají uprostřed převažující módní vlny HPA. Příkladem může být např.:
http://www.thehalls-in-bfe.com/Paintball/co2vsn2.html