Zap ZXS-200 / Winchester Laredo 80
- recenze zbraně


Tato identická zbraň prodávaná dvěma různými distributory pod dvěma různými jmény je jednou ze "spotřebních", "celoplastových" pistolí, prodávaných v amerických obchodních domech Walmart po pár dolarech. Do Evropy se příliš nedováží, protože přepravní náklady téměř převyšují ty výrobní a tak by celou zbraň neúměrně prodražovaly.

Prodejní set ZXS-200 v blistru

Vždy jsem chtěl zjistit jak to s těmito levnými zbraněmi je, tato pistolka mi z nich připadala asi nejelegantnější, její konstrukce vypadala chytře řešená a tak když se jednou objevila možnost ji levně získat z druhé ruky, nezaváhal jsem.

Tato vcelku líbová, štíhlounká, lehounká pumpička nelsonova mechanismu má 12g bombičku umístněnou vertikálně v rukojeti a 45° kolínko pro připojení násypného zásobníku. Štíhlost a jednoduchost těla zbraně klame a vzbuzuje na pohled dojem menší velikosti. I bez zásobníku se délkou i výškou moc neliší od PGP a po nasazení i toho nejmenšího zásobníku značně povyroste. Jako zásobník je nejvhodnější používat Stock Class trubičku, případně z ní zbastlený trubičkový Stock Class zásobník (Stick feeder). Při kapacitě 10 ran se ale i on zdá být ke zbrani vychází velikostně až moc dlouhý...

Celkový pohled na ZXS-200 s 50r zásobníkem Srovnání ZXS-200 s PGP

Plastová pistole s minimem kovových dílů je podle očekávání celkem lehká - bez zásobníku, střeliva a bombičky váží 364g (pro porovnání: nenabité PGP váží 1055 gramů - tedy skoro 3x tolik). Na sestavené zbrani nejsou na první pohled vidět žádné kovové součásti. Až při pozorné prohlídce naleznete hlavičky dvou vrutů, minimálně vykukující drátek zapuštěný do spouště (který lze až po rozborce identifikovat jako část vratné pružiny jazýčku spouště) a pružný dělený kolík spojující zadní zádku zbraně s rámem. Všude jinde je vidět jen plast.

Tělo zbraně je "přesným" plastovým tlakovým odlitkem stříkaným do formy. V jednom kuse je zde zároveň hlaveň, pouzdro závěru, ventilu a celá rukojeť. Bombička se vyjímá odšroubováním zádky ve dně rukojeti, která je rovněž celá plastová. Ke kompletní demontáži zbraně třeba vytlačit pružný kolík který fixuje zadní zádku a odšroubovat dva vruty na boku které drží destičku se spouští. Poté je možné všechny vnitřky jednoduše vysunout dozadu.

Demontáž zadní zádky pro vyjmutí ventilu Demontáž spouště po odšroubování boční destičky

Hlaveň která je součástí rámu má délku zhruba 5,3" (134mm), vnitřní průměr 17,5mm (.688-.689") a stěny tloušťky něco málo přes 3mm. Vnitřní průměr je překvapivě hladký a stejnoměrný (postupným používáním v něm ovšem kuličky vybrušují mělké podélné drážky... což ovšem jak se zdá nemá žádný vliv na střelecké výkony zbraně). Vyústění hlavně kupodivu nebyla věnována žádná zvláštní pozornost, je bez sražení, se stejnoměrným "otřepem" na průměru, zabíhajícím asi desetinu milimetru dovnitř.

Pohled do plastové hlavně rozebrané zbraně

Dle očekávání tu chybí blokace kuličky a tak se menší kuličky v hlavni středního průměru volně posouvají, což vede k výchylkám úsťové rychlosti při střelbě a jejich občasnému (ovšem celkem pravidelnému) samovolnému vypadáváním ústím hlavně. Stejně tak, ačkoliv je provedení závěru tzv. bore-drop (tzn. komora má o něco větší průměr než hlaveň, nabíjená kulka by se tedy většinou měla zastavit komoře o hranu a tu překonat až při uzavírání závěru jeho popostrčením) pravidelně dochází k dvojímu nabití. Větší kuličky se naopak s oblibou zasekávají v komoře mezi závěrem a nezaobleným vyústěním kolínka, při jejich zavádění do komory, což vede k selhávkám při nabíjení a jejich deformaci, nebo až přestřižení.

Použití násypného zásobníku na neupravené zbrani tedy vůbec nelze doporučit. Při nabíjení po jedné kulce, bezprostředně před výstřelem, není problém, ale dost se tím omezuje schopnost zbraně být ve hře skutečně efektivně použitelná. Pokud jako zásobník použijete průhlednou SC tubičku nebo ještě lépe Stick feed, můžete snad nabíjení po jedné do jisté míry kontrolovat... ale i tak je problematické.

Vzhledem k malé úsťové rychlosti (250-170 fps) lze při vhodné volbě kuliček bez problémů vystřelit několik střel najednou, aniž by došlo k trhnutí v hlavni, což snad může trochu omezit dopad problémů s dvojím nabíjením. Tímto způsobem lze střílet asi na vzdálenost 10m. Pravděpodobnost zásahu cíle dvojitým výstřelem je pak snad o něco větší, ale neočekávejte potom rozbití kuličky na cíly - při vypálení dvou střel zároveň se jejich úsťová rychlost pohybuje pouze okolo 120-150 fps.

Pohled na rozložené tělo zbraně

Pumpovací předpažbí jednoduchého tvaru vedené klasicky na hlavni vypadá na zbrani jako tlumič a neruší její vzhled, vypadá "tvrďácky". Na hlavni je ovšem uložené se značnou vůlí (cca. 2mm na průměru), pravděpodobně z montážních důvodů (aby při zahákování přenosové páky do závěru nebylo nutné páku předpažbí tolik ohýbat).

Protože je na předpažbí umístněna i muška, nelze od miřidel vzhledem k této vůli očekávat kdovíjakou přesnost. Vzhledem k očekávanému účinnému dostřelu u této zbraně nejde o až tak zásadní nedostatek - s touto pistolí budete střílet nanejvýš do 20m a tak vám vychýlení mušky které odpovídá stranové odchylce max. půl metru na 25 metrů ve skutečnosti nebude příliš překážet... Pokud předpažbí tlačíte stále stejným směrem, nebo ho necháváte volně ležet, zůstává navíc stejně v prakticky identické středové poloze. Přesnější by nicméně i tak bylo umístnění mušky přímo na rámu před zadní polohou předpažbí, i přes z toho vyplývající omezení záměrné.

Těleso ventilu tvoří hliníkový odlitek, navenek dost připomínající podobnou část u Crosmanu (3)357. Zde ale ukrývá ventil klasické Nelsonovské konstrukce a celek pevné perforace bombičky (insta-pierce) je tu umístněn přímo na vybíhající části komory ventilu, tedy bez vnějšího rozvodu plynu do jiného odlitku.

Sestava závěru a dávkovacího ventilu se spouští a zádkou

Vodící pouzdro powetube / těleso zádky ventilu je mosazné. S čelní stěnu silnou pouze 1mm vypadá zvenku, našroubované na odlitku komory ventilu, opravdu dost podezdřele. Vnitřní zpracování ale tento dojem napravuje. Uvnitř jsou všechny plochy včetně závitu, dosedacích ploch těsnění a poctivého vybrání pro uložení těsnícího o-kroužku (o průřezu 2mm) překvapivě pečlivě zpracované.

Úderník s pružinou nasazený na celku Powertube

Také powertube působí zvenku, na první pohled, dost podezdřele, ale i ona po rozborce ventilu překvapí. Zatímco v většiny nelsonů je vyrobena z jednoho kusu kovu, zde je tvořená dvěma do sebe zalisovanými díly. Přední část která prochází závěrem, na které klouže úderník (a jen s o málo větší vůlí jeho pružina) je z černého plastu, který končí osazením většího průměru. To zabíhá do kovové koncovky, kde je zalisováno. Do této kovové koncovky naráží úderník a ona se také jako jediná stýká s pouzdrem ventilu, jímž prochází, aby na druhé straně končila závitem pro upevnění kloboukového těsnění (cup seal). Všechny vnitřní plochy kovového dílu jsou opracovány překvapivě precizně a čistě.

Powertube s demontovaným těsněním a pružinou

Průměr centrálního otvoru powertube je 4,8mm, tloušťka stěny (plastové) trubičky 1,3mm a dva radiální vstupní otvory uvnitř ventilu mají průměr 3,6mm. V plně otevřeném stavu je mezera na sestavě ventilu mezi těsnící hranou a těsněním 1,6mm... vzájemné vztahy těchto rozměrů podle mě působí daleko vyváženěji než u mnoha jiných nelsonovských pump (například Kingmannova New Hammeru)... kloboukové těsnění (cupseal) je uložené v uzavřeném v mosazném pouzdře tvaru T, obdobně jako u nejkvalitnějších pump Nelsonova designu. Těsnícím materiálem je tvrdý plast, jehož tloušťka v těsněném průměru je 2mm.

Proč je provední powertube přesně takové jaké je, popravdě dost dobře nechápu. Plastová část powertube ostře kontrastuje s kvalitou opracování a promyšlenou konstrukcí vnitřních součástí. Osobně mám značnou nedůvěru k použití plastů, tím pak spíš na menší namáháné součásti, ale zde se opravdu nezdá, že by výrobce powertube udělal dvou do sebe zalisovaných částí jen proto, aby její předek nemusel dělat z kovu. Pravděpodobně chtěl předejít poškozování plastového závěru, který by zas poškozoval tělo zbraně, kdyby byl kovový.

Úderník / kladívko je jednoduchého tvaru válce s průchozím otvorem, jediným vnitřním osazením pro pružinu a jedinou drážkou podélně na vnějším průřezu, kde je uložena překvapivě dlouhá (56,7mm) plastová vypouštěcí páka (která tak úderník na obou stranách daleko přesahuje). Úderník má vnější průměr 18mm, délku 22,2mm a společně s vypouštěcí pákou, její pružinou a čepem váží pouze 26g (pro srovnání: větší úderník Tigersharku váží 48g, tedy zhruba stejně jako mosazný úderník New Hammeru a i hmotnost relativně malého úderníku Sterlingu je 32g), což by mělo být výhodné pro efektivitu využití plynu. Plastová vypouštěcí páka nevzbuzuje příliš důvěry, ale její kontaktní plochy mají více než trojnásobnou plochu oproti obdobným kovovým vypouštěcím pákám jiných nelsonů a její delší ramena pravděpodobně snižují zde působící síly.

I závěr je plastový, ale uchycení vypouštěcího ozubu je zde blíže ose, než u jiných Nelsonů, což znamená menší namáhající síly.

Celkově zbraň působí dojmem docela střízlivě a chytře navrženého výrobku, vyvolává dojem, že když má být něco levné, nemusí to ještě být zkonstruované hloupě.


Střelecké výkony

Dle očekávání nejde o žádnou odstřelovací pušku s fenomenálními střeleckými výkony. Při pečlivém míření jste na 10m schopni zasáhnout masku soupeře, na 15m torzo. Střilet po stojící postavě na 20m je už hazard, srovnatelný asi tak se střelbou z neladěného PGP na 35 metrů - pokud jste se zbraní srostlí, pak sice máte slušnou šanci, že se vám za vhodných podmínek zásah poštěstí, ale lepší si je to (v obou případech) odpustit a přijít raději o pár metrů blíž, kde už je to jistota.

Přesnost a dostřel jsou tedy spíše podřadné. Ne že by to nestřílelo, ale střílí to zkrátka znatelně hůř než běžné, dobré paintballové zbraně. Menší lehké pistoli by se to snad dalo odpustit, ale přidejte k tomu problémy s nabíjením a máte problém. Jako jednoranná duelová pistole to ovšem nemá chybu. S dobrým střelivem s ní na 15 metrů bez problémů trefite soupeře do hrudi (což je to co potřebujete, nic víc, nic míň), snadno a intuitivně se s ní manipuluje.


Hospodárnost využití CO2

O efektivitě využití CO2 se s souvislosti s touto zbraní - podobně jako u podobné zbraně Brass Eagle Talon - někdy vyprávějí doslova legendy. Ikdyž je většina uživatelů střízlivější, lze se setkat i s zapřísáhlými tvrzeními, že některé exempláře přímo z výroby běžně zvládnou okolo 70 ran na jednu 12g bombičku.

Osobně jsem o tom od počátku značně pochyboval. soudě dle testů mého exempláře je nakonec snad skutečně možné dostat z jedné bombičky něco málo přes 50 ran, ale zhruba asi od poloviny už jen při velmi malé úsťové rychlosti. Už po 20-tém výstřelu úsťová rychlost nevyhnutelně klesá pod 200 fps a od 30-tého se už beznadějně motá pod 180 fps, což je herně přinejlepším jen obtížně použitelné. Některé zkušenější uživatele podle mě mate to, že tuto zbraň proste je třeba používat hodně na blízko, aby jste s ní vůbec měly proti běžnému protivníkovi šanci a na blízko snad opravdu dokáže "plivat" kulky neobvykle dlouho. Nepovažoval bych to ovšem za nějakou praktickou výhodu.

Srovnání s neladěným starým PGP nebo s Tigersharkem ukazuje, že se tato levná zbraň z hlediska účinnosti využití plynu oproti nim sice nemá za co stydět, ale také nad nimi nijak zvlášť neviniká. Od zbraně s nelsonovským ventilem, relativně lehkým úderníkem a vertikálně umístněnou bombičkou - která je ještě navíc o pěkných pár let mladší - by člověk přecejen mohl očekávat daleko víc. Na zbraň za pár dolarů, s 5" plastovou hlavní to ale na druhou stranu není špatné.

Graf průběhu rychlosti při zkušební střelbě

využitá Ek z 12g CO2 [Joule] počet výstřelů 235-300 fps Ek z 12g CO2 při 235-300 fps [Joule] teoretická účinnost
Sheridan PGP mod. 1985 214 10 90 19,9%
ZXS-200 306 7 63 24,8%
Brass Eagle Tigershark 160 4 35 14,8%

Celkově by pro malou pistoly určenou ke střelbě na krátkou vzdálenost mohla být výkonnost ZXS-200 dostatečná... pokud by u ní byli vyřešené jiné problémy a pokud by skutečně šlo o malou pistoly. K zajištění spolehlivé funkce je ale třeba dodělat blokace, k nepřesnosti zbraně se přidává nepřesnost zamíření pochybně řešenými miřidly a pro zachování přiměřené velikosti by bylo třeba nějak lépe vyřešit kompaktnější zásobník. V běžném střetnutí je tak neupravené ZXS-200 proti "skutečným" paintballovým zbraním fakticky nepoužitelné. Jeho nabíjení je problematické, dostřel a přesnost omezené, velikost s zásobníkem podstatně větší než u ostatních paintballových pistolí. Jedinými skutečnými výhodami je nízká hmotnost a cena.


Životnost

Otázka životnosti si jistě zaslouží zvláštní rozbor. Podle očekávání nejde o zbraň stavěnou na dlouhá léta intenzivního používání. Vydrží ale vůbec něco? Zlé jazyky tvrdí, že patří mezi zbraně doslova na jedno použití - koupit, odehrát jedno herní dopoledne / odpoledne a vyhodit. Domýval jsem se, že je to snad přehnané, ale na základě osobních zkušeností bych nakonec raději byl opatrný a příliš neočekával.

Když se ke mě můj exemplář dostal, nebylo nijak viditelně opotřebovaný, ale už se z něj evidentně střílelo. Podle stavu hlavně a jejího následného opotřebovávání bych to nicméně odhadl na testovací střelbu s použitím jediné bombičky.

Už přibližně po 80-ti výstřelech ale praskla powertube - překvapivě nikoliv její plastová část, ale ta část jejího kovového dříku, která přechází do většího průměru kde je plastová část zalisována. V přechodu je zde tloušťka stěny u paty pouze 0,8mm a přitom jde evidentně o nejnamáhanější část zbraně. Nic zde přitom výrobce neomezovalo - mohl jednoduše použít trochu silnější stěny... Zadní část Powertube se mi pak zablokovala ve ventilu otřepy prasklé hrany po obvodu. Po rozborce jsem ji vyjmul, hrany zabrousil, do ventilu doplnil doraz vymezující maximální posun (otevření) powertube a celou zbraň znovu smontoval. Takto provizorně "opravená" zbraň kupodivu střílela naprosto stejně jako před poruchou.

Po dalších cca. 100 výstřelech ovšem úderník prorazil tenkou čelní stenu matice v níž je powertube vedena. Vznikla polokulová prasklina, která narušila těsnost zbraně. Bylo třeba nechat vyrobit celou novou matici powertube, s jejím atypickým závitem.

Nepředpokládám, že bych se zbraní zacházel nějak nestandartně, ani že bych měl nějakou obvzláštní smůlu na exemplář se skrytými vadami. Reálně bych prostě očekával, že životnost některých originálních částí bohužel nepřekračuje 200 ran. U nevýkonné Stock Class pistole (kde je jediným inteligentním způsobem hry omezená střelba na jistotu, z výhodných pozic) je sice 200 ran docela dost, jejich vypálení lze předpokládat až po mnoha hodinách hraní, ale přesto je to samozřejmě životnost dle běžných měřítek zcela nevyhovující.


Závěr

ZXS-200 / Winchester Laredo 80 považuji za zajímavou, líbivou pistolku, která má bohužel značné nedostatky co se týče spolehlivosti a jen velmi omezenou životnost některých částí. Vzhledem k typické ceně v zemi původu by jí to snad bylo snáze odpustitelné než u dražších zbraní, ale stejně bych ji pro běžného hráče nedoporučil. Skvělá může být coby "polotovar" pro ladění, experimenty a úpravy. Bohužel, s tímto záměrem ji jistě výrobce nevyrobil a snad ani neprodává - smutné je, že odstranění hlavních nedostatků by ho - jak tomu obvykle bývá - už příliš nestálo.

Značně upravené ZXS-200 Značně upravené ZXS-200


Doporučené úpravy:

Nechcete-li tuto zbraň používat jen jako jednorannou duelovou pistoly, doporučuji na ni provést následující úpravy:

  • pilníkem zaoblete vyústění nabíjecího otvoru z kolínka do komory - zlepší se zavedení kuliček do hlavně.

  • doplňte blokaci fixující nabitou kuličku ve stále stejném místě v komoře - jde o to drobně zmenšit průřez hlavně těsně před nabitou kuličkou. Lze použít stavitelný plastový šroubek-červík v hlavni (utěsněný teflonem), pomocí tepla udělat wedgity ve stylu Glena Palmera, nebo se u této zbraně se zdají být zcela adekvátní i oblíbené "provizorní primitivnosti" jako černá elektrikářská páska, nebo kapička vteřinového lepidla před kuličku.

  • doplňte blokaci dvojího nabití - celkem snadno lze instalovat blokaci s odpruženou kuličkou například ze Spyderu Victor, ale stačí i levnější a prostorově vhodnější drátěná blokace, z ocelového drátku průměru asi 0,6mm (vhodným polotovarem jsou například poměděné háčky na věšení vánočního cukroví, nebo ty opravdu nejtenčí z kancelářských sponek).

  • odřízněte a zabrušte otřep na vyústění hlavně.

  • na tělo zbraně lze po úpravě celkem snadno instalovat kolejničku ze Spydera a kolimátor, nebo jiný druh zaměřovače. Odstraní se tím nepřesnost zaměření daná uložením původních miřidel.