Jak si vyrobit .68" paintballovou hlaveň

Pokud jste někde četly nebo slyšely o nějaké super-extra-ultra-přesné-tiché-dalekonosné 10-ti průměrové, vrtané, kroucené, mikrolapované, povlakované, začarované hlavni, musím vás zklamat. Tento článek článek nebude o ničem takovém. Tento článek bude pouze o tom, jak si udělat kvalitní jednoprůměrovou hlaveň která je přesná víc než kuličky vyžadují a která podle mých zkušeností může směle konkurovat 95% dnes prodávaných "tuningových" hlavní.

K výrobě vlastní hlavně mě přivedla skutečnost, že na trhu dnes prakticky nenaleznete hlavně z jiného materiálu, než z sice levného, lehkého a prakticky nerezavějícího, ale také celkem sračkovitého nic moc Duralu, který se nedá solidně svařovat ani pájet a má omezenou pružnost i tvrdost. Což pro mě prostě nebyl ideální materiál, alespoň tedy ne pro plánovaný vlastní klon PGP/P68.

Původně jsem chtěl něco z hliníkového bronzu, ale jeho cena a hmotnost mne přesvědčily, že pokud jde o hlavně (a to hlavně dlouhé hlavně), lépe bude zvolit sice méně krásný, ale zato daleko praktičtější materiál. Chtěl jsem tedy něco z opravdu dobré nerez oceli, tedy takové, která není jen "korozivzdorná", ale která by skutečně nerezla například ani pokud bude vystavena lidskému potu, nebo nějaké špinavé vodě, různým chemikáliím apod. Jako vhodný materiál mi připadala Cr-Ni kyselinuvzdorná ocel ČSN 17240 (AISI 303) která obsahuje cca. 30% legujících prvků (oproti cca. 8% u běžných korozivzdorných ocelí) a za normálních podmínek (konkrétně nemácháte-li ji v kyselině sýrové za teploty zhruba 400°C, nebo nemáte-li ji v chlórové atmosféře o teplotě 150°C) opravdu za žádných podmínek nerezne.

Z dost omezeného sortimentu u tohoto materiálu jsem nakonec zvolil trubku určenou pro tepelné výměníky - Tr 21,3x2 - která se prostě nejvíce blížila požadovanému vnitřnímu průměru. Objednal jsem jí půl metrový kousek. Když přišla, provedením mne nijak zvlášť neuchvátila - z hlediska přesnosti byla hluboko pod úrovní běžné tažené bezešvé trubky, vnitřní průměr se pohyboval od 17,3 do 17,2mm a jakost povrchu nebyla nic moc, přičemž tu nepomohl dokonce ani pokus o ruční leštění. Není to prostě ani tak polotovar pro strojírenství, jako celkem nepřesná nerezavějcí roura pro rozvod horké páry. Vnitřní průměr pod 17,3mm se navíc ukázal být příliš malý, i pro ty nejpodměrečnější paintballové kuličky, nehledě na šišatost a kvalitu povrchu této trubky.

Jednou možností bylo otvor jemně vystružit a následně pak vylapovat. Vzhledem k dostupnosti nástrojů palcových rozměrů v našem regionu (opravdu dost těžko seženete výstružník .68" pokud si ho tedy nechcete draze a komplykovaně objednat přímo z USA), by to nejspíš znamenalo nechat si nejprve přebrousit nějaký starý výstružník průměr 18mm... a pak složitě schánět mašinu, která jím dokáže projet půlmetrový otvor v přiměřené přesnosti, což také není nic až tak obvyklého. Napadl mne ale jiný způsob, který jsem i následně s úspěchem vyzkoušel.

Po dvojím prolisovnání kalené ložiskové kuličky 11/16" (0.6875") pomocí ocelové tyčky, kusu plechu a VELKÉ palice, se průměr trubky změnil na rovnoměrných cca. 17,40mm (.684") - což je podle mého názoru a zkušeností pro paintballovou hlaveň asi optimum. Konec o který jsem trubku při prolisovávání opíral se ale kuželovitě rozšířil po vzoru loupežníka Rumcajse z lesa Řáholce a trubka se v podélné rovině trochu prohla, na délce zhruba o 1,5mm, i přesto, že jsem jí v průběhu prolisovávání (resp. "promlacování") kuličky skrz otáčel kolem podélné osy (abych případné nerovnoměrnosti rovnoměrně nejvíce rozptýlil a vzájemně kompenzoval) a měl ji zespodu opřenou o pevné dřevěné prkýnko. Rozšířenou koncovou část jsem tedy odřízl (délka vlivem zkracování klesla na 473mm - 18,6") a prohnutí se mi podařilo po chvilce práce s gumopryžovou paličkou, na dvou dřevěných špalících narovnat, dobře minimálně tak, že při přiložení pravítka pouhým okem nejste schopni žádnou chybu postřehnout. Následovalo očištění obou konců na kotoučové brusce, odjehlení jemným pilníkem a brouskem a pak už jen doladění vnitřního povrchu leštěním za pomoci lapovací pasty.

Můj úmysl vytvořit si nerezový klon PGP/P68 během shánění, "výroby" a dolaďování této hlavně nakonec vzal za své (proč vyrábět to, co lze získat obnovou/úpravou starých zbraní). Protože měla nerezovka solidní, malý průměr který se jinak těžce schání, rozhodl využít ji na "moderní" zbraních s vyměnitelnou hlavní. Zanesl jsem tedy trubku ke známému soustružníkovi, aby na ní udělal příslušné osazení a závit (M22x1,5 pro Spyderovské hlavně). A protože 18,6" je přecejen dost, nechal jsem ji rozdělit na polovinu a měl jsem tak dvě hlavně o délce 9,25". Ke srovnání jsem měl pak hned několik podobných hlavní:


Podle mých testů přesnost těchto krátkých dělaných nerezovek jednoduše odpovídá všem normálním, hladkým paintballovým hlavním - závisí na kuličkách. Pokud je vnitřní průměr alespoň trochu přiměřený velikosti kuliček, nepoznáte tu vzájemné rozdíly. S dostřelem je to obdobně tak - jde jen o to, jak kvalitní kuličky máte a jakou úsťovou rychlostí je vystřelujete. S průměrem, délkou a provedením portingu se trochu mění (snižuje) účinnost využití plynu, podle které se odvíjí i úsťová rychlost, ale to je téměř vždy možné kompenzovat přenastavením dávkovacího ventilu ve zbrani.

Vzhledem k tomu, že průměr paintballových kuliček je co si pamatuji spíše menší, než by většině továrně vyráběných paintballových hlavní slušelo a moje krátké nerezovky jsou oproti nim těsnější, jejich výsledky jsou ale v drtivé většině případů o něco málo lepší. Z ryze střeleckého hlediska se vždy minimálně vyrovnali originální mosazné hlavni P68SC po ručním dolapování, stejně tak jako 12" Smartparts Teardrop, nebo 14 a 16" J&J Ceramic. Z hlediska využití plynu bývají i přes krátkou délku lepší - úsťová rychlost je při stejném nastavení, pouze při výměně hlavně o 20-40 fps (dle střeliva a konkrétní zbraně) větší než u 10" hlavně Sterlingu Bronze s vnitřním průměrem 17,5mm. Jde navíc o jedinečné, unikátní exempláře, z větší části ruční práci, s celkovými náklady okolo pár (2) set korun (za oba dva exempláře). Nemám tedy čeho litovat a myslím, že jde o dobrou cestu k napodobení.