PGP vs. PGP2
- srovnání, rozdíly, výhody, nevýhody


Staré a nové PGP

PGP2 (označované také jako PGP-2001 či PGP2k) vychází z PGP model 1996, vyráběného už v nové továrně v Blomfieldu, pod taktovkou Crosmanu. U nás tato varianta z roku 1996 není příliš známa, protože v období kdy přišla na trh, se už k nám nová PGP prakticky nedovážela - neobstála v konkurenci s daleko levnějším ZGP-94 - a zvenku se od starého PéGéPéčka příliš neliší, takže s ním bývá často zaměňována. Vnější rozlišovací znaky se omezují (mimo výrobního označení továrny) snad jen na zkosenou přední části předpažbí, které ale může být u starého PGP stejně tak vyměněno za nové.

Hlavní rozdíl mezi starým PGP vyráběným prakticky beze změn od roku 1985 a novým z roku 1996 představuje uvnitř ukrytý klasický Crosmanův ventil, který můžeme najít i na jeho vzduchovkových pistolích řady 2240 a 2300. Tento "nový" ventil je hospodárnější z hlediska využití CO2, je výrobně levnější (především kvůli montáži a její přípravě) a k jeho vyjmutí ze zbraně ani rozborce není třeba žádný specializovaný nástroj (Sheridan Valve tool). Na druhou stranu je ale při vyšších úsťových rychlostech tvrdší ke kuličkám a obtížněji se upravuje, takže ho zkušení ladiči zpravidla nemají až tak rádi. Přesto ale jde celkově spíš o změnu k lepšímu, protože sériové zbraně jsou díky němu hospodárnější, ve stejném rozsahu úsťových rychlostí která jsou dosažitelné u neupraveného starého PGP stejně spolehlivá, přístupnější ke generální údržbě a v neposlední řadě i levněji vyrobitelná.

Sestava smontovaného Crosmanova ventilu Částečně rozebraný Crosmanův ventil

Nejviditelnějším rozdílem nového PGP2 je ale delší hlaveň - 9" místo původní 6". Ta je opravdu vhodnější pro účinnější využití plynu, ale nová PGP jsou díky ní také hůře "nositelná" a více náchylná k poškození, než stará "tuponosá" PGP.

Od několika hráčů jsem tak nezávisle na sobě slyšel názor, že PGP2 je vhodnější primární zbraň, zatímco staré PGP jako záložní, poboční zbraně. Ikdyž si osobně nemyslím, že by bylo praktické nosit do hry druhou zbraň, má tento popis cosi do sebe - pokud to co chcete je "malá pumpa", délka PGP2 vám bude vyhovovat. Pokud chcete vyloženě pistoli, lepší možná bude staré PGP.

Z mého pohledu lze ale delší hlaveň vždycky snáze zkrátit, než nastavit tu kratší, a tak bych označil tuto změnu za jednoznačně dobrý nápad - laiky nejspíš pozitivně osloví a komu z uživatelů nevyhovuje, ať si hlaveň jednoduše seřízne :-).

Co ovšem u delší hlavně tolik nepotěší je skutečnost, že její vyčnívající část nelze oproti očekávání příliš dobře využít k připevnění "úsťového nástavce", protože nová zádka komory CO2 bombičky při svém plné vyšroubování téměř celý prostor obsadí. Případný nástavec by tak musel být snímán při každé výměně bombičky.

PGP2 s otevřeným závěrem, zádkou zásobníku a vyšroubovanou zádkou komory 12g bombičky

Novou zádku komory CO2 bombičky lze ale jinak považovat za další podařené vylepšení - je jednodílná, s delším prostorem pro úchop a s jiným závitem s větším stoupáním, který je dostatečně tuhý, ale přitom se snáze a rychleji rozšroubovává. Jde vpodstatě o adaptaci staré myšlenky Glena Palmera (PPS Fasst Changer), ale realizací přímo na zbrani, v kombinaci mosaz/dural překoná samotného tvůrce.

Detail zádky 12g CO2 bombičky u nového PGP2 Zádka 12g CO2 bombičky u starého a nového PGP

Na druhé straně zbraně najdeme "chytrý" závěr s quick-strip systémem. Ač není vizuelně moc nápadný, při obsluze znamená podstatný rozdíl. Ze strany střelce lze s tímto závěrem manipulovat prakticky bez odporu, ze strany komory je v přední poloze skálupevně uzamčen. Původní odpružený kolík v závěru (napínající úderník) je nahrazen pevně zalisovaným, závěr se vyjímá po pootočení o 90° a vysunutí s kolíkem ve výřezu/drážce v pouzdru závěru. Společně s absencí (evidentně zbytečného) pojistného šroubku páky předpažbí v závěru pak tvoří Quickstrip systém, s nímž je možné závěr zbraně vyjmout mnohonásobně rychleji než u starého PGP. Především čištění hlavně mezi hrami je tak u nového PGP o poznání příjemnější. Pravděpodobně původně jen vedlejším efektem quickstripu je prodloužená zadní úchopová část závěru s rýhováním. Díky ní lze ovšem PGP2 po jednoduchém sejmutí předpažbí používat i jako pistoli bez předbažbí, ve stylu starého PG - což mě osobně sice moc nesedí, ale mnozí hráči si to pochvalují.

Závěr s Quickstrip systémem Pohled na pouzdro závěru s drážkou

Inovovaná zádka zásobníku kuliček naopak patří mezi spíš problematický díl. Ze zbraně se nevyjímá, jen se jejím zaaretovaným povysunutím odkrývá její horní nabíjecí otvor. Byl by to celkem dobrý nápad (protože takovou posuvnou zádku nemusíte přidržovat nebo hlídat, když stále zůstává na zbrani), ale praktická realizace bohužel pokulhává.

Staré a nové PGP - pohled na zadní část,
odlišná miřidla a zádku zásobníku kuliček

Protože skluzavka naproti nabíjecímu otvoru v zádce zásobníku je pouze naznačena a nemá optimální úhel, kuličky do zásobníku nejdou příliš hladce. S tím se dá ještě žít. Celý díl je ale plastový a v koncových polohách je fixován jen jedním ocelovým kolíkem malého průměru, takže plast okolo něj se zpravidla po čase rozlomí... což je obvzláště nepříjemné i proto, že na zadní zádce je umístněno a fixováno hledí miřidel. Hmatníky nové zadní odsuvné zádky zásobníku jsou navíc zbytečně velké a omezují tak zorné pole střelce a profil zbraně. Zádka mj. svým uspořádáním také sice umožňuje nabít do zásobníku o jednu kuličku víc, ale za cenu toho, že jedna kulička je při nabíjení mezi výstřely vždy přesypána až za nabíjecí otvor a tak se vlastně nabíjení poslední střely v zásobníku stává vcelku problematickým "cvičením".

PGP2 s vyjmutými zádkami zásobníku Vyjmuté zádky zásobníku

Nové řešení nabíjecí zádky zásobníku tedy nepovažuji za nejlepší. Pokud chtěl výrobce nabíjení inovovat, měl dle mého názoru raději udělat radiální otvor pro nabíjení v přední části zásobníku, v samotné trubce, a posuvný díl který by ho překrýval měl nechat - bez otvoru - plnit jen úlohu samotného krytu nabíjecího otvoru.

Pokud je ale problematické uchycení a pevnost zadní zádky zásobníku, pak ani jeho přední zádka na tom bohužel není o moc lépe. Nejen že je rovněž plastová, ale na materiálu tu někdo šetřil a v trubce je zajištěna pouhou pružností dvou svých bočních "paciček", které se - mimo jiné i proto, že plast zádky je celkem tvrdý - při opakované rozborce snadno (a pravděpodobně dříve či později i nevyhnutelně) odlomí. V zásadě tedy ani jednu ze zádek zásobníku nelze bez rizika poškození opakovaně vyjímat... bez čehož se zásobník opravdu dost těžko čistí. A nakonec i celá nová miřidla uložená na zádkách jsou křehká a zbytečně vystupují ze zbraně, takže se velmi snadno urazí. Plastové díly na horní trubce zbraně jsou tak asi tou nejproblematičtější části celé zbraně.

Staré a nové PGP - pohled skrze miřidla

Nová miřidla se světlovodnými vlákny sice na první pohled, zdálky, vypadají docela efektně, ale ve skutečnosti jsou spíš dost "laciná", křehká a příliš hrubá pro precizní zamíření na větší vzdálenost. Protože jsou v plastu a vykukují ven, snadno se urazí.

Tím jsme vpodstatě popsaly hlavní změny celé zbraně. Ostatní části jsou víceméně ekvivalentní, nebo zde provedené změny popravdě nejsou příliš podstatné.

Šroubky upevňující rám rukojeti k tělesu trubek mají stejný závit jako u starého PGP ale tentokrát hlavu s vnitřním šestihranem. Velikost imbus-klíče (3/32") je bohužel naprosto titěrná - pouhých 2,4mm. Tento imbus tak pravděpodobně strhnete snáze, než se strhávala dřívější křížová drážka pro šroubovák. Za vše pravděpodobně může snaha mít nový otvor pro klíč v lučíku rukojeti co nejmenší, aby ho co nejméně zeslaboval. Tento otvor má usnadňovat povolování a utahování předního šroubu, jeho poloha je ale místy dost pochybná (značné vyosení) což nevypadá hezky, ani to nic hezkého nevypovídá o kvalitě výroby.

Rám rukojeti - mimo zmíněného otvoru pro klíč k přednímu upevňovacímu šroubku - zůstal beze změny. Beze změny zůstalo bohužel i upevnění a provedení plastových střenek, takže se otvory pro čep fixující je proti pootočení v nich stále vyplatí vyvložkovat ocelí, než dojde k jejich vymačkání a následnému praskání střenek.

Podstatnější změny najdeme v zadní zádce spodní trubky a jejím uchycení. Do spodní trubky je zašroubována jemným závitem. Vypadá to podivně, zvlášť když je zádka tentokrát vyrobena ze slitiny hliníku místo oceli, ale nevypadá, že by to způsobovalo potíže. Výrobce tak pravděpodobně chtěl předejít problémům s posouváním zádky nedostatečně přitažené šroubem, ke kterému místy u starých PGP dochází. Dle mého názoru by zcela stačilo mít na zadním šroubu pořádný imbus a doplnít ho pružnou podložkou. V zadní zádce spodní trubky mimoto přibil šroub pro nastavování ústové rychlosti prostřednictví regulace předpětí bicí pružiny úderníku. Možnost takovéto regulace je sice přínosná, ale na druhou stranu také může svádět (především méně zkušené) uživatele k všemožnému neodbornému přenastavování předpětí, které může působit problémy s funkcí i hospodárností.


Výkon a hospodárnost

Delší hlaveň umožňuje novému PGP2 dosahovat o něco vyšších úsťových rychlostí něž dokázalo staré PGP a zadní zádka se šroubem upravujícím předpětí bicí pružiny zas dovoluje rychlost snadno přenastavit podle potřeby. Nové PGP2 tak může už záhy po vyndání z krabice v "balistickém dostřelu" držet krok s moderními zbraněmi, střílejícími typicky vysokou podlimitní úsťovou rychlostí (270-290 fps). Díky novému ventilu s menší vnitřní expanzí je navíc nové PGP2 i výrazně hospodárnější než stará, neladěná PGP - je zkrátka schopné střílet nejen vyšší rychlostí, ale výkon tu tak rychle neklesá, takže "dalekonosných ran" dá také zhruba 2x tolik. Obojí běžný uživatel jistě jen přivítá.

Tac-8, PGP a PGP2 při podobném nastavení úsťové rychlosti

Výkon je nicméně pouze identický jako u staré PMI Piranha s krátkou hlavní a Turbo ventilem. Ve srovnání s nejlepšími soudobými Stock Class zbraněmi PGP2 stále zaostává. Cenově je také pod nimi, takže by se to snad dalo akceptovat jako přiměřený poměr mezi cenou a výkonem. Zachování smutné tradice ovšem je, že odstranění hlavních příčin této menší výkonosti by už výrobní cenu PGP2 příliš nenavýšilo. I u nové verze zůstal bohužel úderník neodlehčen a přepouštěcí otvor z ventilu do hlavně nerozšířen. Ať k tomu vedlo výrobce cokoliv, účinnost zbraně to drasticky sráží. Opravdu dobře laděná stará PGP tak tovární provedení nové verze stále bez problémů překonávají. U nového PGP můžete samozřejmě tyto nedostatky také dodatečně odstranit, je ale otázkou, proč to neudělal už sám výrobce.

Ek / 12g CO2 [Joule] počet výstřelů 235-300 fps Ek / 12g CO2 při 235-300 fps [Joule] teoretická účinnost
Benjamin-Sheridan PGP <7,5J (F) 80 0 0 8,3%
Brass Eagle Tigershark 149 4 35 13,8%
Benjamin-Sheridan PGP mod.1985 214 10 90 19,8%
TASO Vidicator I 244 20 202 22,6%
Benjamin-Sheridan PGP2 270-300 22-25 200-250 25-27,8%
PMI Piranha + Turbo valve 287 25 249 26,5%
PPS Superstocker 380 34 360 35,2%
CCI Phantom VSC 380 37 380 35,2%

Pokud naopak budeme brát každou tovární Stock Class zbraň jen jako polotovar k budoucímu ladění, lze říct, že už jednoduchým odlehčením úderníku si u nového PGP2 lze podstatně pomoci a posunout ho ještě na daleko lepší úroveň... která už asi bude pro většinu uživatelů dostatečná z hlediska herního i "ekonomického". Delší hlaveň a hospodárnější provedení ventilu tu oproti starému PGP dost pomáhá. V dalším ladění vám ventil novějšího PGP2 naopak trochu ztíží práci, protože se oproti ventilu starého typu daleko hůře upravuje na podstatně větší průtok. Rozdíl to pro schopného ladiče ale popravdě není až tak zásadní a na straně PGP2 ho víc než kompenzuje z hlediska účinnosti vhodnější délka hlavně.

U laděných exemplářů nakonec každopádně rozhodne to, jak dobře laděné jsou, než kterou variantou byli na počátku. Čily z krabice je hospodárnější i výkonější PGP2, po lehkém ladění je stále lepší PGP2 a u více laděných PGP je už to víceméně jedno - záleží především kdo na nich pracoval a jak dobře.


Problémy s rozbíjením kuliček v komoře

Záhy po uvedení nového PGP2 na trh byli některými jeho uživately pozorovány problémy s rozbíjením kuliček v hlavni, respektive přímo v komoře zbraně. Matoucí skutečností bylo, že zatímco některá PGP2 pobdobnými problémy ani v nejmenším netrpěla, jiná naopak kuličky trhala ve velkém, s nemilosrdnou pravidelností.

Tyto problémy se nejčastěji přičítaly kolísající kvalitě výroby a spojovaly se špatným umístněním přepouštěcího otvoru (údajně nikoliv za, ale přímo pod nabitou kulkou) jímž plyn z ventilu teče do komory, nebo příliš silnému nebo nepravidelnému přestřiku lakem v hlavni. Jako řešení se doporučovalo odleštění laku v hlavni a upravení závěru tak, aby kulku v komoře posouval o pár milimetrů vpřed. Tyto úpravy opravdu ve většině případů pomáhaly a proto byli tyto důvody většinou příjmány jako pravdivé.

Upgrade Pusher bolt

Na základě osobních zkušeností s různými jinými zbraněmi, s laděnými PGP i se svým PGP2 se ale domývám, že skutečná příčina těchto problémů je trochu jiná. Přepouštěcí otvor sám o sobě nemůže být příčinou, neboť má stejnou - a to správnou - polohu jaká je u starého PGP a k jeho výraznějšímu přesunutí by byla potřeba mnohamilimetrová nepřesnost v jeho umístnění, vyžadující u ventilu nového typu i obdobnou, přesně odpovídající nepřesnost uložení celého ventilu ve zbrani, což je věc vysoce nepravděpodobná a převyšující možnosti šlendrijánu v libovolné dnešní průmyslové výrobě... tím spíš pak v závodě vyrábějícím pod stejnou střechou obdobné terčové vzduchové pistole. Přestřik lakem v hlavni také sám o sobě kuličky nerozbíjí, jak jsem se mohl přesvědčit u P68SC, kuličky by navíc nerozbíjel vždy jen přímo v komoře, ale spíše až po délce hlavně, poté co naberou určitou kritickou rychlost a u některých PGP2 byli mimoto stejné problémy pozorovány i po jeho odstranění a po přeleštění hlavně do zrcadlového lesku.

Skutečnou přičinou je dle mého názoru kombinace tří částí nového PGP2: nového ventilu s malou vnitřní expanzí, stávajícího malého průměru přepouštěcího otvoru a zádky se snadnou regulací rychlosti předpětím bicí pružiny. Ani jedna z těchto částí není sama o sobě vyloženě špatná. Jejich kombinace se zde ovšem v určitých podmínkách, ve spojení s křehkými kuličkami, může projevovat naprosto zničujícím způsobem. Malý přepouštěcí otvor z ventilu do komory totiž dovoluje dosažení vyšších úsťových rychlostí jen při opravdu razantním otevření ventilu... které zaručuje větší akceleraci kulky při stejném maximálním průtoku plynu, ale odstraňuje pozvolnější nástup tlaku za kulkou a její pomalejší akcelaraci pri pomalejším otevření. Ono razantní otevření ventilu se zde celkem snadno realizuje odpovídající úpravou předpětí bicí pružiny. Protože ovšem plyn ve ventilu nemá dostatečný prostor expandovat, vysokotlaké médium zde proudí pod plným tlakem přímo do komory za kulku. Křehčí typy paintballového střeliva pak náhlý náraz proudu vysokotlakého média jednoduše nevydřží. Tato teorie alespoň nejlépe odpovídá všem mým zkušenostem s paintballovými zbraněmi.

Možností náprav je pak dle hned několik. V novém PGP2 lze zpravidla bez sebemenších problémů používat odolnější druhy kuliček. Chcete-li tedy střílet z továrního PGP2 vysokou úsťovou rychlostí, jednoduše počítejte, že je zde ke kulkám docela hrubé a že to bude vyžadovat odpovídající střelivo. Křehčí kuličky je pak možné bez problémů vystřelovat nižší rychlostí (asi do 250 fps), kde se k nim ještě zbraň chová vcelku civilizovaně. Posunutím kulky v závěru lze zvětšit prostor který má plyn k expanzi, čímž se celý efekt odstraní, nebo alespoň výrazně zjemní (ovšem za cenu určitého snížení hospodárnosti využití plynu). Stejně tak by ho ale řešila i úprava továrního ventilu (a)nebo rozšíření přepouštěcího otvoru.

Celkově bych ale daný problém PGP2 s rozbíjením kuliček jednoduše charakterizoval tak, že sériové, tovární PGP2 je prostě ke kuličkám při nastavení vyšších úsťových rychlostí velmi hrubé a křehčí střelivo to nevydrží. Uživatel by s tím prostě měl počítat. Podíváme-li se na to jen z tohoto hlediska, pak je tím největším problémem nového PGP2 oproti starému vlastně jen to, že zde jde oproti starému PGP úsťovou rychlost do této oblasti možné snadno přenastavit.


Závěrečné hodnocení

Celkové hodnocení starého a nového PGP musí být myslím nevyhnutelně rozporuplné. Mnoho zkušených, dlouholetých uživatelů starých PGP bylo novými PGP2 nejdřív spíš zklamáno a nebyla to jen věc tradice nebo zklamání z příliš velkých očekávání z nového modelu. Nové PGP2 prostě přináší jak určité klady, tak bohužel i určité zápory. Záleží především na osobním hodnocení zda je nakonec lepší, nebo horší než staré modely. Každopádně to ovšem není nějaké terno, nebo převrat, nebo snad dokonce návrat legendy.

U PGP2 daleko snáze a rychleji vyměníte bombičku i vyčistíte komoru. Styl uzamčení závěru je zde lepší jak pro střelce, tak i pro pevnost uzamčení. Díky delší hlavni a hospodárnějšímu ventilu má PGP2 vyšší výkon i účinnost využití plynu než staré PGP. Úsťovou rychlost zde lze snadno přenastavovat bez rozborky zbraně a ventil jednoduše, rychle a bez speciálních nástrojů ze zbraně vyjmout a rozebrat. Závěr lze daleko rychleji vyjmout a vyčistit tak komoru. Korozní odolnost některých dílů je vyšší. To vše je na novém PGP2 bezesporu dobré, respektive lepší než u staré klasiky.

Tyto výhody jsou ale bohužel kompenzovány několika pochybnými změnami. Kvalita zpracování v detailech oproti starým kusům bohužel viditelně poklesla. Některé části nového PéGéPéčka jsou z pevnostně horších materiálů (hliník místo oceli, plast místo hliníku) a některé ani nemají vhodnou konstrukci z hlediska odolnosti nebo údržby. Především plastové díly "horní trubky" pěkně smrdí. K nápravě problémů nestačí pouhá úprava, je potřeba výroba zcela nových. Nové PGP2 více rozbíjí kuličky... ikdyž spíše jen ty křehké a při vyšších úsťových rychlostech, kterých stará PGP normálně ani nebyla schopna dosáhnout.

Dá se říct, že stará PGP sice bez ladění svým výkonem nikoho zrovna neuchvátila, ale byla bez úprav používána dlouhá léta, během nichž prakticky vždy spolehlivě sloužila až do úplného "roztrhání těsnění" a - snad vyjma mušky a střenek rukojeti - neměla části, které bylo možné poškodit jinak, než vyloženě hrubým násilím hraničícím se snahou o záměrné poškození. Nová PGP2 jsou na tom výkonostně lépe a mají některá příjemná vylepšení zlepšující komfort obsluhy, ale tak "provozně spolehlivá" jako stará PGP bohužel ani zdaleka nejsou.

S novým PéGéPéčkem můžete velmi dobře hrát ve stavu v němž ho vytáhnete z krabice a zpočátku s ním nejspíš budete i více spokojeni, než by jste byli se starým PGP. Brzy ale přijdete na několik podstatných nedostatků, které vám dokáží život znepříjemnit. Nové výhody pak dle mého názoru budou působit proti novým nedostatkům docela bezvýznamně - staré PGP totiž možná nebylo dokonalé, ale nemělo tolik slabin. Původní originál možná neměl některé vychytávky, neuchvátil výkony ani hospodárností využití plynu, ale nemuseli jste se zas obávat, že by vám z něj po čase při hře odpadávali některé podstatné části...

Osobně, jednoznačně preferuji dobře poladěné staré PGP.