PGP vs. ZGP
- srovnání, rozdíly, výhody, nevýhody


Léta užívané ZGP-94 a staré PGP Klasické americké PGP model 1985 a ZGP-94 - tyto dvě velmi podobné zbraně stály u začátků paintballu u nás, dodnes se s nimi můžete setkat u mnoha rekreačních hráčů a mnozí jejich dřívější vlastníci na ně i po letech s láskou vzpomínají.

PGP je původní americká klasika z poloviny 80-tých let od firmy Sheridan - paintballová zbraň která stála u samotného počátku paintballu (a ne náhodou se i poté v různých zemích objevovala jako vůbec první). ZGP je její mírně upravenou kopií, kterou začala vyrábět naše Zbrojovka Brno v roce 1994.

Osobně jsem celkem dlouho hrál jak s PGP tak se ZGP, chvilku jsem měl ve větší oblibě tu a chvilku zas tu. PGP byla první paintballová zbraň (a vlastně vůbec první střílející pistole) kterou jsem držel v ruce, ZGP zas první, kterou jsem vlastnil. Obě dnes do detailů znám tak dobře, jako jen málo jiných lidí na světě a nemám žádný zvláštní důvod ani jednu z nich nějak protěžovat. Pokud tedy chcete vědět v čem se obě zbraně od sebe liší a v čem je která lepší, nejspíš čtete ten správný článek...



Vnější, nejnápadnější rozdíly - rukojeť a zádka komory 12g bombičky

U obou zbraní na první pohled upoutají nejzřetelnější rozdíly v jiných rukojetích a v délce uzávěru komory na bombičku s CO2.

Prodloužená zádka komory ZGP sice na pohled vypadá podivně, ale v praxi má tu nespornou výhodu, že drasticky usnadňuje rozšroubování silně utaženého závitu (které bývá u PGP často doslova k vzteku) a také docela spolehlivě brání sklouznutí prstů z předpažbí před ústí zbraně, například při rychlopalbě. Negativa dlouhé zádky ZGP vyplývají především z toho, že je až zbytečně dlouhá - zádka narušuje konturu zbraně a zbytečně zvětšuje její délku. To může trochu vadit ve stísněném prostoru a především při pádu na tvrdý povrch, kdy se zbraň může poškodit (v obtížně opravitelném a nahraditelném atypickém závitu) i tehdy, kde by PGP přežilo bez úhony.

Pokud jde o délku uzávěru, osobně bych preferoval asi něco mezi oběma extrémy - optimální délka vyčnívající části by byla asi poloviční ze ZGP - tehdy ještě spolehlivě funguje jako "zarážka" a lze ji i pohodlně rozšroubovat po obejmoutí palcem a ukazováčkem, ale ještě drasticky nevyčnívá přes konec zásobníku a ústí hlavně a lze předpokládat, že kdyby do ní něco silně narazilo, stejně by to nejspíš narazilo např. do ústí zbraně. U ZGP je samozřejmě velmi snadné originální zádku na tuto optimální délku zkrátit, ale u PGP lze na stávající zátku také poměrně jednoduše délkové nastavit, aby byla ve výsledku svou úchopovou částí nakonec ještě lepší než zádka ZGP.

Zádky komory 12g bombičky PGP a ZGP-94 v
originálním a optimálně upraveném provedení

Rukojeť PGP je klasického jednoduchého obdelníkového tvaru s jemně zaoblenými hranamy ve stylu slavné americké pětačtyřicítky, Colt 1911. Plastové střenky rukojeti jsou zde ale na rozdíl od ní přichyceny bohužel jen jedním upevňovacím šroubem a proti pootočení je zde fixuje pouze čep spoušťové páky o průměru 3.2mm, zapadající do vnitřní dutiny v horní části střenek. ZGP má daleko složitěji tvarovanou rukojeť s anatomickým vybráním pro prsty vpředu, prohnutým tvarem na hřbětu a větším vybouleným a do šířky, se zeštíhleným lučíkem. Vyboulený lučík místy může trochu víc překážet, ale také usnadňuje použití zbraně v rukavicích. Zeštíhlení lučíku usnadňuje dostupnost předního upevňovacího šroubu šroubovákem, ale znemožňuje také jeho v tomto směru daleko lepší úpravu, provrtáním otvoru uprostřed, přímo naproti šroubu.

Rukojeť ZGP se svým vybráním pro prsty "opticky" líp padne do ruky, ale její tvar nemusí všem vyhovovat. Pažbičky PGP možná až tak dobře nevypadají a některým lidem neposkytnou ten pravý "luxusní úchop", ale jejich jednoduchý tvar nikoho neurazí. Rukojeť PGP je dle mého názoru "čitelnější" a vhodnější pro správný, hluboký "pistolový" úchop, stejně jako pro rychlou instinktivní střelbu. U ZGP je naopak pro mnoho lidí pohodlný pouze nízký "revolverový" úchop (při hlubokém úchopu se prst dostává přímo na "ergonomický" výstupek), který někteří nemají v oblibě a zvyknout si na něj tak, aby vám nezpůsoboval při rychlopalbě problémy chce místy docela dost praxe. Rukojeť ZGP - díky zaoblené zadní-spodní části která jde do dlaně - naopak považuji za vhodnější pro klasické paintballové odstřelování, kdy hráči míří s pistolí blízko u obličeje (podobné zacházení přichází v reálu u krátkých zbraní v úvahu jen u relativně těžkých zbraní s nevýkonnou municí, s malým zpětným rázem, jako je třeba náš Škorpion, jinak by vám tu zpětný ráz pěkně nafackoval, ale v paintballu velmi dobře funguje). U obou zbraní ovšem nejde o zásadní nedostatky - částečně je to otázka zvyku, částečně to lze vyřešit individuální úpravou.

Střenky ZGP vyrobené z lakovaného dřeva firmou Kinsky působí zprvu lepším dojmem, než jednoduché plastové střenky PGP. Kdo někdy měl v ruce jiný výrobek firmy Kinsky (například anatomickou rukojeť TAU-7 Sport), bude sice střenky ZGP řadit hluboko pod její obvyklou úroveň, ovšem patří také mezi její nejlevnější produkty. Hlavní nevýhoda střenek ZGP je dána vpodstatě už tvarem rámu rukojeti s již zmíněným vybráním pro prsty, které "anatomické" výstupky na střenkách jen umocňují - a které jsou i zde jsou spíš jen na škodu věci. Tyto výstupky lze celkem snadno odstranit odbrušováním, ale celkový tvar daný tvarem slitinového rámu rukojeti prostě už tak snadno nezměníte.

Pokud s tvarem neupravené rukojeti ZGP dokážete žít, brzy zjistíte, že si jeho střenky sice oproti střenkám PGP tak dlouho neuchovávájí svůj zánovní vzhled, ale jinak jsou méně problémové. Lakované dřevo je sice náchylnější na nečistoty a odřeniny (což jsou ale jen méně zavážné povrchové škody, které lze z větší části zahladit citlivým zabrušováním), než plastové střenky PGP, ale jinak je lze zničit asi jen vysloveným cílevědomým úsilím. Kromě vnitřního plného tvaru, bez zeslabení dutinou, spočívá jednoznačná výhoda pažbiček ZGP v tom, že svým tvarem nahoře dokonale přiléhají ke "spodní trubce" a tím jsou ještě dodatečně naprosto dokonale zajištěny oproti pootočení a mimo to ještě podstatně zvyšují odolnost spojení celého těla zbraně a rámu rukojeti (především v příčné rovině). Střenky PGP jsou naopak ke zbrani připojeny vpodstatě jen dvěma body - upevňovacím šroubem a fixačním kolíkem který brání pootáčení. Toto provedení - které snad mohlo být zcela dostatečné u původní vzduchovky bez předpažbí z níž PGP vzniklo u paintbalové pumpičky často nevyhoví - otvor pro fixační kolík se rád vymačkává a střenky s oblibou praskají (viz obr.). Oba tyto jevy spolu nejčastěji úzce souvisí - praskání je zpravidla důsledkem přetěžování (nadměrného utahování) upevňovacího šroubu, kterého se uživatel dopouští ve snaze o zabránění protáčení střenek kolem jeho osy po vymačkání otvoru pro fixační kolík. Vymačkávání tohoto otvoru lze zabránit jeho vyvložkováním fixačního ovoru a samotné prasklé střenky lze případně snadno slepit obyčejným vteřinovým lepidlem (často i tak, aniž by prasklina vůbec byla vidět), případně ještě spoj zevnitř přelít dvousložkovým epoxidem (viz obr.)... takže to není až tak zásadní problém, ale otázky ohledně pevnosti zůstávají.

Další výhodou střenek ZGP je, že lépe lícují s tvarem rámu rukojeti (což funkčně není až tak podstatné) a svou tloušťkou a tvarem vpředu také přirozeně kryjí spoušťovou pojistku, která zpoza nich tolik nevyčnívá (takže se vám u nich narozdíl od PGP nemůže stát, že si uprostřed boje neúmyslně zbraň zajistíte při jejím rychlém přehazování z pravé ruky do levé, např. při "práci" za krytem).

Problémy s pootáčením střenek na PGP sice lze vyřešit, posuvný kolík pojistky lze trochu zbrousit, nebo zcela vyjmout, aby nedocházelo k neúmyslnému zajišťování, ale celkovou pevnost na úroveň ZGP lze dostat dost těžko, tedy bez kompletní výměny střenek za zcela nové (což na druhou stranu také není zas až takový problém). Plastové střenky PGP naopak zas dobře sednou prakticky každému, zatímco například děti nebo dívenky s malou ručkou mohou mít s "macatými" střenkami ZGP trochu problémy.


Rozdíly ve zpracování

ZGP je celkově o něco robusnější a asi o 200 gramů těžší (mohou za to především silnější stěny litinového rámu rukojeti, mohutnější střenky a částečně i použití nepatrně těžší automatové mosazy s přímesí olova). V klíčových místech je vyrobeno s očividně menšími výrobními tolerancemi. To vše lze hodnotit jako výhodu i jako nevýhodu, v závislosti na úhlu pohledu. Pro některé lidi musí "pořádná pistole" vážit alespoň kilo třicet, jiní naopak mají rádi lehčí zbraně. Skutečnost, že ZGP váží prakticky stejně jako dvakrát tak dlouhá P68SC je ale přecejen docela zarážející. Těsnější uložení závěru je u dobře udržované zbraně lepší pro funkci, ale je také náchylnější k vydírání po vniknutí drobných a tvrdých nečistot (jemný písek, nebo cihelný prach při hře v budovách) a vyžaduje tedy pečlivější údržbu a čištění. Předpažbí je u ZGP na těle zbraně často (hlavně u prvních výrobních sérií) nasazeno se zbytečně velkým přesahem, takže podstatně zvyšuje odpory při natahování. Trocha práce s pilníkem a brouskem ovšem dokáže tyto vůle dostat na přesně správnou hodnotu a vaše ZGP pak v tomto ohledu může být mnohem lepší než PGP, kde se výrobní vůle u předpažbí zdají naopak až příliš velké a vlivem dlouholetého používání se často ještě i o něco zvýšily, takže tato část zbraně mnohdy působí poněkud "rozklepaným" dojmem, byť to čistě z hlediska funkce a využití nebývá na závadu...

"Povrchová úprava" u starých PGP sice už většinou definitivně vzala za své a tak udržované zbraně zůstávají v povrchu silně patinované mosazi. Ten sice nevypadá kdovíjak atraktivně, ale jeho odolnost je léty prověřená. Černě lakovaná ZGP oproti tomu vypadají jako nová daleko atraktivněji (snad až na již zmíněnou dlouhou zádku), ale postupem času víc "stárnou", jak se jejich pažbičky odírají a lak na exponovaných místech viditelně odprýskává. V zásadě ale jde v obou případech jen o kosmetické "vady" bez jakéhokoliv podstatnějšího vlivu na funkčnost - obě zbraně za normálních okolností prakticky nekorodují a původní povrchovou úpravu lze případně zcela odstranit a znovu obnovit, nebo těla obou zbraní vyleštit do oslnivého lesku (nafotit takovéto zbraně je pak bohužel docela problém :-) ).


ZGP-94 v řezu


Celek tří trubek je u obou zbraní téměř identický, ale některé rozměry se drobně liší, pravděpodobně z důvodu zaokrohlení při převodu z palcových na metrické jednotky. Závěr zbraně tak například není zaměnitelný i přes shodnou konstrukci, přední a zadní zádka ZGP zpravidla nelze bez hrubého násilý vložit do PGP. V prostřední trubce která tvoří zároveň hlaveň a pouzdro závěru u ZGP také chybí v zadní části výřezy, které u PGP sloužily k vytočení závěru na stranu, vytlačení čepu a vyjmutí závěru bez nutnosti demontovat nejprve zádku spodní trubky. ZGP má výřezy pouze ve spodní trubce kde slouží výhradně k vizuální kontrole napnutého nebo uvolněného úderníku (čtvrtkruhové vybrání na horní části vnějšího obvodu zádky sloužící k opětovné montáži vyjmutého závěru zůstalo u ZGP paradoxně zachováno).

Hlaveň má u obou zbraní stejnou délku i vnitřní průměr (11/16" = .687" = 17,46mm). Jakost vnitřní plochy závisí především na stavu konkrétního exempláře. U obou zbraní jsou hlavně z kvalitní, jemně vystružované mosazy a je dobré je dodatečně ručně vylapovat, což v obou případech jejich kvalitu zlepší na stejnou, o dost lepší úroveň (aniž by se to ovšem nějak radikálně projevilo na již tak dobré kvalitě střelby). Přepouštěcí otvor z ventilu do komory má u obou identickou polohu i průměr (4mm).

Závěr je obdobné konstrukce, byť není zaměnitelný, neboť některé rozměry se drobně liší (opět nejspíš zaokrouhlování při převodu dokumentace z palcových na metrické míry). Při podrobnějším porovnávání pak odhalíme jedinou, z hlediska funkce podstatnou - a nutno říci že negativní - změnu u ZGP a to použití o-kroužku s o 20% menším průřezem u oproti PGP (šířka drážky 2.4mm proti 3mm). Je otázka co české konstruktéry k této změně vedlo. Nejspíš se domývali, že kroužek menšího průměru stačí. O-kroužky většího průměru (průřezu), si ale dokáží lépe poradit jak s tlakem, tak s namáháním i mechanickým poškozením. Dalo by se jistě argumentovat tím, že když to z hlediska výkonosti sériových kusů nezpůsobuje viditelné rozdíly (a to skutečně nezpůsobuje), je to vlastně jedno. Ale právě o-kroužek na závěru je jednou ze součástí která u PGP/ZGP nejvíce podléhá opotřebení a poškozené těsnění pak už znatelné (lépe řečeno měřitelné) rozdíly způsobuje. Nakolik velkou to v praxi hraje roli je sporné, ale faktem je, že jsem mohl vidět několik ZGP s daleko hůře zhuntovaným těsněním než jsem kdy viděl u (daleko starších) PGP. I v tomto případě ovšem lze rozdíly mezi oběma zbraněmi velmi jednoduše odstranit a úpravu v této části pro dosažení zlepšení si popravdě zaslouží obě.

Pokud rozebereme dlouhou zádku bombičky u ZGP, zjistíme že je vybavena jednoduchým axiálním kuličkovým ložiskem. To je sice elegantní, ale také poněkud zbytečně komplikované řešení. Jeho jedinou praktickou hodnotou je, že zcela eliminuje postupné pomalé povolování šroubu spojující dvě hlavní části zádky ke kterému ve velmi omezené míře u PGP dochází při dlouhodobém používání. Zádka s ložiskem má na druhou stranu daleko větší počet částí, je daleko citlivější vůči nečistotám a je tedy i o něco náročnější na údržbu. V praxi ovšem nakonec ani jedno provedení nepředstavuje nějaký závažnější problém a nakonec jsou si vpodstatě zcela rovnocenné (u PGP jednou za čas šroub v zádce dotahnete, u ZGP zas jedno za čas celou zádku rozeberete a vyčistíte).

Obdobně problematickým vylepšením ZGP je jednoduchý vnitřní "regulátor úsťové rychlosti", který PGP zcela postrádá. Jde vpodstatě jen o stavitelný šroub rozpírající pružinu úderníku dávkovacího ventilu (v rozsahu sil zhruba od 4 do 10 Kg), což vám umožňuje celkem jednoduše měnit razanci s níž bude úderník dopadat na jehlu. Od toho se pak odvíjí míra a doba otevření ventilu a tedy i množství plynu které jím bude při každém výstřelu do zbraně přepuštěno. Základní námitkou proti tomuto vylepšení je skutečnost, že u těchto zbraní nepatří změna rychlosti mezi příliš časté ani potřebné úkony a tak jako tak jsou zde jakékoliv její efektivní změny omezené celkovou konstrukcí (viz tento článek). Tento šroub je také dostupný jen po částečném rozebrání zbraně a navíc existují i jisté pochybnosti o jeho schopnosti držet si stále stejné nastavení v průběhu dlouhodobějšího používání (spíše neopodstatnělé, protože jde o klasický jemný metrický závit, který by měl být samosvorný). Obdobná regulace má proto význam prakticky jen pro usnadnění ladění, kdy k ní dochází společně s úpravou dalších částí a kdy se pro ni zas hodí daleko propracovanější, "externě ovládaný regulátor", který lze k oběma zbraním snadno vytvořit v mnohem lepší kvalitě. Předpětí pružiny lze také jen o trochu komplikovaněji měnit i bez jakýchkoliv podobných vymyšleností - buď jednoduchým zkracováním, nebo naopak podkládáním pružiny, kde si navíc můžete být jisti tím, že se nastavené parametry nezmění například náhodným povolením šroubu při údržbě. Tento regulační šroub ZGP zkrátka podle mého mínění není oproti PGP žádnou podstatnou výhodou... ovšem pokud vám nevyhovuje, vždycky ho můžete jednoduše vyjmout a nahradit podložkami, takže ani nijak nepřekáží.

Pro výkonost obou zbraní jsou nejdůležitější další odlišnosti, související s dávkovacím ventilem, které většině uživatelů zůstávají utajeny... a které lze ale nakonec víceméně také bagatelizovat. Ventily obou zbraní fungují na zcela stejném principu a jejich části jsou si podobné, ačkoliv se v detailech opět trochu liší. Na ZGP jsou ve střední části komory ventilu ZGP pro o-kroužky drážky, zatímco u PGP zde pro ně naleznete jen jednoduchá pětačtyřiceti stupňová sražení. Těleso ventilu ZGP se proto o něco snáze montuje do zbraně a jeho o-kroužky nejsou po montáži tolik trvale staticky namáhány (což ovšem hraje nějakou roli pouze při časté montáži a demontáži ventilu), ovšem narozdíl od PGP je tu průtok plynu kolem jehly víc limitován menším průměrem. Perforační hrot jehly ventilu ZGP má trojhranný, zužující se průřez, který by měl být výhodnější z hlediska tření dílu (a snad i proudění plynu) a mimo to je i lépe povrchově zpracován než jednoduchý válcový/kuželový hrot jehly u PGP. Praktický rozdíl mezi oběma provedeními jehel je ovšem zanedbatelný, i přes některé další odlišnosti. Jak u PGP tak u ZGP je standartní jehlu vhodné nahradit novou jehlou ve stylu Palmrovy "Typhoon" jehly, která má zúženou střední část dříku procházející tělesem ventilu a na druhé straně je odlehčena, nebo alespoň tu originální jehlu v odobném stylu upravit.

Další odlišností vnitřních částí souvisejících s ventilem obou zbraní je to, že jehla ZGP je v přední části vedena ve speciálním kaleném vodícím pouzdru, které částečně prochází čelním těsněním bombičky a tím ho teoreticky o trochu víc šetří, jeho uzavřením ze tří stran v oceli, zatímco u PGP je hrot jehly veden přímo v nerezovém "držáku čelního těsnění" a jeho vodící plocha zde tedy končí hned u začátku těsnění, jehož případné neúměrné deformaci (po stlačení zašroubovanou bombičkou), nebo poškození (nadměrně procházející jehlou) zde tedy nic nebrání. Z osobních mnohaletých zkušeností s oběma zbraněmi ovšem nemohu nikterak potvrdit, že by tato snaha českých konstruktérů o větší propracovanost skutečně přinášela nějaký praktický užitek - dle mých zkušeností je životnost těsnění v obou zbraních prakticky identická. Výměna čelního těsnění bombičky je u ZGP naopak díky tomuto vodícímu pouzdru o něco komplikovanější a viděl jsem i případy kdy po poškození tohoto (tenkostěného) vodícího pouzdra došlo k zablokování jehly ve zbrani, která pak byla následně zničena dalšími nárazy úderníku, kdy se rozlomila vedví.


Sestava ventilu PGP (nahoře)
a sestava ventilu ZGP-94 (dole)
Těleso ventilu má u ZGP má stejnou celkovou délku, ale trochu jiné délkové rozměry jeho jednotlivých částí. Průměry otvorů kterými proudí plyn jsou ovšem identické, takže i proudění plynu je víceméně stejné. Nezanedbatelnou vyjímku tvoří pouze obvodová propojovací drážka, která má u tělesa ventilu ZGP vhodnější šířku, která lépe zvládá rozvést plyn mezi otvory, což může o něco zlepšovat výkon zbraně při "křížovém průtoku" - není-li po smontování jeden obvodový otvor v tělese ventilu přímo proti přepouštěcí trubičce mezi trubkami - u tělesa ventilu ZGP k ní plyn ze dvou sousedních otvorů může o něco plynuleji protékat než u PGP. Cenou za to je ale naopak větší prostor k expanzi plynu ve ventilu na větší ploše obvodové drážky (což je ale vpodstatě společnou slabinou tohoto provedení ventilů v obou zbraních, který negativně ovlivňuje efektivitu využívání CO2).

Z hlediska rozdílů ve výkonosti je na obou zbraních podstatných jen několik málo již zmiňovaných dílů. Menší průřez o-kroužku se v reálu dříve nebo později bude projevovat proti ZGP, nebude-li víceméně preventivně periodicky měněno. Provedení komory ventilu u ZGP je pro účinnost méně výhodné než u PGP, provedení tělesa ventilu zase naopak.


Celkový rozdíl ve využití plynu mezi oběma zbraněmi je v továrním stavu asi takový, že ZGP je díky svému ventilu nepatrně způsobilejší k dosahování vyšších úsťových rychlostí, zatímco PGP zas umí s plynem lépe hospodařit při svých posledních výstřelech. Rozdíly jsou to ovšem opravdu jen velmi malé, daleko víc závisí na aktuálně nastavené rychlosti daného exempláře nebo jeho stavu těsnění, zda bude střílet lépe nebo hůře než jeho protějšek. Ani pro budoucí výkonostní ladění vpodstatě nehrají roli - obě zbraně ladění potřebují asi ve stejné míře, jsou pro ně stejně způsobilé a tu mají zhruba stejné limity.

Srovnání účinnosti využití plynu z 12g bombičky 
- graf úsťová rychlost / počet výstřelů

Ek / 12g CO2 [Joule] počet výstřelů 235-300 fps Ek / 12g CO2 při 235-300 fps [Joule] teoretická účinnost
Zbrojovka Brno ZGP-94 212 9 80 19,6%
Sheridan PGP mod. 1985 215 10 90 19,9%


Těleso ventilu ZGP snad jen poskytuje díky svým rozměrům tu výhodu, že vám dává více prostoru k rozšíření přepouštěcího otvoru mezi trubkami, z ventilu do komory. Protože ovšem standartní otvor o průměru 4mm zcela postačí zvětšit na 6.5mm, což se dá snadno realizovat i u PGP, opět nejde o nějakou zásadní výhodu. Tělesu ventilu ZGP lze naopak vytknout, že vedení jehly je tu vlivem zbytečného zachování stejné celkové délky s PGP kratší a to zbytečně kratší - v matici kterou tato část ventilu prochází by ještě bylo místa dost. Z praxe ale nemohu říci, že by to způsobovalo probémy, ale z hlediska konstrukce je to jasný nedostatek, vzniklý nejspíše omylem.

Pohled skrze miřidla PGP a ZGP

Na závěr bych se ještě zmínil o takovém "detailu", jakým jsou miřidla. Miřidla jsou u PGP i u ZGP stejné jednoduché konstrukce, tvořené vpředu muškou zašroubovanou do přední zádky zásobníku (plnící zároveň úlohu jejího upevňovacího šroubu) a vzadu hledím z ohnutého plechu upevněného dvěma šroubečky k horní části trubky zásobníku. Případné stranové odchylky v "nastřelení" lze snadno přenastavit právě povolením těchto dvou šroubečků, drobným posunutím plíšku hledí a opětovným utažením. Muška PGP opatřená na spodní stěně šestihranem se - narozdíl od mušky ZGP s válcovým spodkem - dá jednoduše odšroubovat klíčem (ne že by se ho na druhou stranu většina uživatelů obtěžovala použít). Hledí PGP je z vnější části o pár milimetrů užší a na horní straně má o něco hranatější, více obdelníkový tvar bez tak výrazného podseknutí, který považuji za vhodnější pro instinktivní střelbu. Oba záměrné prvky jsou u ZGP o cca. milimetr vyšší, ale svírají spolu shodný úhel jako u PGP, tj. zhruba 8°.


Náhradní díly a opravy

Co se týče náhradních dílů, pak ty jsou dnes asi stejným "problémem" jak u PGP, tak u ZGP, neboť obě zbraně se už několik let nevyrábějí. Bylo by hypotetickou otázkou zda by větší problémy byli s součástkami na PGP které nemají metrické rozměry a bylo by je nutné dovážet z USA (kde jsou ovšem široce rozšířené), nebo s ZGP která jsou sice celkově uzpůsobena metrickému systému, ale jejíž výrobce prakticky zkrachoval (respektive byl "vytunelován") a je obtížné se ho dnes jakkoliv dohledat. Záležitosti jako šroubky a o-kroužky pro obě zbraně dnes seženete celkem bez problémů, přinejhorším na objednávku, speciální těsnění jako např. těsnění přiléhající k hrdle bombičky, nebo těsnění v jehle, lze celkem snadno nahradit/opravit svépomocí. Případné ztracené, nebo tězce poškozené větší díly si v obou případech bude nejjednodušší nechat vyrobit na zakázku - nejlépe v rámci "příležitostného ladění", v daleko lepší kvalitě a z daleko lepších materiálů. Poruchovost obou zbraní i jejich odolnost je ale ve skutečnosti tak mizivá, že se s náhradními díly skoro ani nemá cenu zatěžovat - jediné co podléhá nějakému opotřebení jsou o-kroužky, které dostanete všude a čelní těsnění bombičky, které vám za pár korun na zakázku vyrobí každý výrobce plochého těsnění, nebo si ho můžete i vyrobit sami (blíže k tématu náhradních dílů a oprav PGP/ZGP zde).


Dodatek: výkon a vytrvalost u laděných exemplářů

Ačkoliv se tento článek zabývá srovnání sériových PGP a ZGP, po určitých ohlasech a náhodně zachycených nesprávných interpretacích jsem se rozhodl jej dodatečně doplnit o komentář k srovnání obou zbraní po výkonostním ladění. Jak již bylo uvedeno výše, ZGP je v tomto ohledu snad o něco málo lepším "polotovarem" než PGP. V praxi to ovšem nehraje roli a je především na konkrétním ladiči, jeho schopnostech, vytrvalosti a metodách které použije, která z obou zbraní dosáhne lepších výsledků. Základní konstrukce obou zbraní je stejná a proto i typické limity jsou u obou zbraní stejné, a proto na určité úrovni zkušeností a radikálnosti úprav zpravidla ladiči obou zbraní také dosahují stejných výsledků.

Níže uvádím výsledek dvou rozdílně laděných zbraní, které si byli pracnostní a obtížností úprav, stejně jako nutností dalšího testování a dolaďování zhruba rovnocenné. Neměl byl ukázat jak snad byl kdo šikovný, nebo někoho k něčemu inspirovat, ale pomoci přesvědčit určitá pověrčivá individua, že mezi oběma zbraněmi není ani po ladění ve výkonech podstatného rozdílu a že výkony na které se u obou lze vcelku běžnými metodami dostat jsou stejné.

Srovnání účinnosti využití plynu z 12g bombičky u různě laděných PGP a ZGP-94

Ek / 12g CO2 [Joule] počet výstřelů 235-300 fps Ek / 12g CO2 při 235-300 fps [Joule] teoretická účinnost
laděné PGP .22 & 15g 301 25 251 27,8%
laděné ZGP 7x12mm & 27g 353 29 296 32,7%



Závěr

Mám-li dnes srovnat PGP a ZGP, pak po stránce "praktické využitelnosti" považuji obě za v podstatě rovnocenné. S oběma zbraněmi se dá bez problémů hrát už ve stavu ve kterém je vytáhnete z krabice a jejich výkony jsou si natolik podobné, že ve hře o výsledku nerozhodují.

Používání obou zbraní v neupraveném stavu lze ale v obou případech považovat za plýtvání jejich potenciálem - po provedení pár úprav se jejich vlastnosti drasticky zlepší... a v takovém případě je pak otázkou především to, kam až při ladění zbraně zajdete a jak dobře ho provedete, než to, jakou z obou zbraní si vyberete.

ZGP je pro tyto změny z určitého hlediska o něco lepším polotovarem, protože při velmi elementárních úpravách budete mít preciznější nástroj, odolnější tvrdému zacházení (především otázka rukojeti a jejího připojení). PGP je ale naopak lehčí, o něco málo kratší a jeho použitelnost už po "vytažení z krabice" bych hodnotil lépe.

PGP sice nemá zcela dokonalou konstrukci, ale má každopádně konstrukci nedostižně racionální a jednoduchou. Vše co tu je má svůj význam. Všechny nedostatky zde mají své racionální zdůvodnění v ekonomii výroby a jsou v historickém kontextu vývoje (pokud jej trochu znáte) zcela pochopitelné. Žádné vyloženě problematické části tu vpodstatě nejsou. ZGP naopak obsahuje několik vylepšení pochybné hodnoty, je zbytečně těžší a větší, místy se s ní hůře manipuluje. Je v některých ohledech trochu odolnější, ale prakticky to snad ani nehraje roli - obě zbraně jsou totiž víc než přiměřeně odolné a mají velmi dlouhou životnost. Jednoznačně pozitivní změny některých částí u ZGP jsou vpodstatě jen drobnostmi s nepatrným praktickým přínosem.

S ohledem na rok vzniku bych ZGP označil spíš za zklamání. Jde o zajímavý, levnější klon stařičkého PGP, který svého času umožnil mnoha českým a slovenským hráčům získat paintballovou zbraň srovnatelných kvalit za daleko méně peněz a v tomto ohledu svou "historickou úlohu" bezesporu splnil. Nejde ale o důstojného "nástupce" někdejší legendy. To co bylo dobré v roce 1985 totiž už nemůže být stejně tak dobře hodnoceno i u konstrukce z roku 1994. Konstruktéři Zbrojovky Brno měly sice zjevně snahu i dobrý úmysl, ale zbrani samotné ve skutečnosti asi příliš dobře neporozuměly - jinak by totiž dobře věděly o několika funkčních změnách v původní konstrukci, které by podstatně zlepšily kvality sériové zbraně bez jakéhokoliv podstatnějšího navýšení její výrobní ceny i bez jakýchkoliv jiných negativ. A je nutné říct, že tyto změny se v ucelené formě objevily u malosériově vyráběných zbraní nejpozději v roce 1988 u MacMurrayova Anihilatora a u jednotlivých laděných exemplářů PGP ještě minimálně o několik let dříve.

PGP i přes svou v mnoha ohledech nedokonalou konstrukci dosahuje nepřekonatelného poměru užitné hodnoty a jednoduchosti. Každá část která zde je má své opodstatnění, je výsledkem desítek let vývoje, z původního Benjaminu 250, majícího své kořeny ještě dále. Tomu se spěšný vývoj českých konstruktérů nemůže rovnat. Přesto bych pánům ze Zbrojovky Brno za jejich výtvor poděkoval a neméně rád bych poděkoval i technologům a dělníkům téže továrny za kvalitně provedenou výrobu. A pokud jde o uživatele téže zbraně... všichni víme, že až spolu znovu změříme síly, to co rozhodne, zbraň tedy opravdu nebude.


Pěkná galerie fotografií srovnávající staré PGP s ZGP-94 je umístněna také na: http://www.bored383.com/gallery/ZGP