Jak předělat 12g bombičku na plnitelnou

Jednorázové 12g bombičky obvyklé u paintballových Stock Class zbraní a CO2 vzduchovek jsou sice levné, osvědčené a příruční tlakové nádoby, ale svou jednorázovostí trochu nepříjemně (byť zas nikterak tragicky) prodražují střelbu a vytvářejí lehce obtěžující (byť snadno recyklovatelný) odpad.

Předělat jednorázovou 12g bombičku na plnitelnou asi napadlo kde koho. Osobně jsem tyto snahy a nápady velmi dlouho považoval za hloupost, plynoucí z neznalosti poměrů - 12g bombička má totiž vcelku zanedbatelnou kapacitu, přičemž malé tlakové nádoby se většinou docela obtížně plní a počet ran z nich by pak byl příliš malý na to, aby se tím stálo za to obtěžovat. To společně se samotnými rozměry 12g bombičky, kdy by její případný ventil musel být "hodinářskou" prací dle mého názoru dělalo "amatérskou" přestavbu těchto bombiček na plnitelé příliš nepraktickou a neužitečnou.

Jednoho dne jsem ale na polském webu o vzduchovkách nalezl zajímavý článek (www.czeskie.thx.pl/viewtopic.php?t=80&start=0) od člověka (RS z Varšavy), který se takovými překážkami nenechal odradit a kupodivu to dovedl do zdárného konce... tedy alespoň pokud jde o použití ve zbraních s pevnou perforací (klasická PGP/ZGP/P68SC tedy bohužel ne). Kupodivu to celkem dobře fungovalo a ani to nebylo nijak extrémně drahé. Dále zde tedy přikládám nějaké jeho obrázky a něco málo z popisu (v polšťině bohužel nejsem nijak zvlášť dobrý). Ačkoliv to nedělám se souhlasem autora (jazyková bariéra), nemíním se tímto chlubit jeho prací, ale naopak, hodlám ji chválit a rozšířit. Domývám se, že takovéto použití je zcela v intencích Fair Use.










Poznámky k provední:
vodící pouzdro/hrdlo ventilu je vyrobeno z mosazy, těsněno o-kroužkem a přišroubováno k bombičce závitem M5. "Jehla ventilu" jíž autor použil je vyrobena z pevného plastu. Původní předpoklad byl, že při kuželovém tvaru samotná plasticita materiálu stačí na to, aby tlak plynu jehlu utěsnil. Tento předpoklad se nakonec nepotvrdil a tak autor hodlal jehlu předělat na těsnění s o-kroužkem. Výhled na další opracovávání titěrného dílu jej však přivedl k zamyšlení nad jednodušší alternativou. Napadlo jej přidat na těsnící povrch jehly teplem smrštitelnou bužírku. Tento originální nápad výborně fungoval. Jehla je proti zádce tlačena pružinou získanou z levného plynového zapalovače, její vodítko je z ocelového pružinového drátu průměru 0,8mm s napájeným dorazem. Po zchlazení bombičky na bod mrazu se do ní dá rychle a bez problémů napustit 11 gramů CO2 (při plnění bez chlazení, jen 5g CO2). Plně natlakovaná bombička byla zkušebně nahřáta na 65°C (zkouška pevnosti - tlak vlivem teploty v bombičce naroste), což bez jakýchkoliv problémů vydržela. Přestavba samotné bombičky je relativně levná, hůře vyjde plnící redukce. Autor bombičky plní z tlakové lahve o objemu 0,4 litru, původně malého hasícího přístroje.

Originální polská výrobní dokumentace ve formátu pdf



Vlastní experiment

Výše uvedený výtvor polského autora mě inspiroval k podobnému pokusu. Původně mělo jít o jednoduchou nápodobu, ale nakonec jsem z praktických důvodů provedl několik změn, které myslím použitelnost celé této věci podstatně zlepšili.

Jako plnící redukce jsem použil upravený adaptér pro 12g bombičky na paintballové zbraně, Brass Eagle Q-changer. Jeho nákup a úprava je dnes levnější, než by byla výroba nějakého nového, vlastního adaptéru, která by navíc vyžadovala soustruh, k němuž každý až tak snadno přístup nemá. Takto to lze zvládnout na běžné stojanové vrtačce. Adaptér pro upravené bombičky navíc pak může být stejně tak dobře použit jako plnící redukce na tlakové lahvy (hasičáku), i jako redukce pro takto upravené 12g bombičky přímo na zbrani. Pro dlouhé pumpy konvertované na Stock Class tedy asi ideální, s minimálními náklady navíc.

Brass Eagle Quickchanger s 12g bombičkou

Získání plnícího adaptéru i adaptéru na zbraň coby jednoho upraveného dílu je tak docela jednoduché. Hlavním problémem zůstává úprava samotných bombiček. 12g bombičky jsou vyrobeny z hlubokotažné, zvenčí kvůli korozi pokovené oceli. Tváří se za tepla z jednoho kusu ocelového plechu (je to docela zajímavý proces který stojí za to vidět). Tloušťka stěny bombičky tak vychází ze stejného tloušťky plechu, ale někde se redukuje upěchováním, nebo naopak roztažením materiálu. Přesné rozměry konkrétních bombiček tak vždy závisí na konkrétním výrobci - ačkoliv hlavní rozměry i výrobní postup mají všichni prakticky stejný, v detailech se mohou lišit. Nelze tedy zodpovědně říct, že úprava v tom stylu, jaká bez problémů fungovala u mě, stejně poslouží i vám. U bombičky kterou budete mít v ruce vy, může být stejná úprava dokonce i nebezpečná, může ji změnit v malý ruční granát.

Nejvhodnější je, pokud máte haldu jednoho typu daných bombiček, které jste nedávno sami spotřebovali. Z nich pak můžete některé na různých průřezech rozřežat, aby jste získali povědomí o tloušťce stěn (mimo jiné tak ověříte i to, zda-li už nejsou zevnitř napadené korozí). Na základě toho pak lze zrekonstruovat průřez celé bombičky, nakreslit výkres úpravy a vše pak pevnostně ověřit relativně jednoduchými výpočty.

Stejně tak jsem postupoval i já. Mimoto jsem provedl i dvě praktické zkoušky pevnosti. První, předběžná se týkala pevnosti závitu do kterého půjde nová zádka. Spočítal jsem, že při tlaku 850 psi by měla být síla vyvozovaná na šroub v závitu M6 lehce pod 24 Kg. Abych ověřil, zda to bombička pevnostně vydrží, upravil jsem několik bombiček se závitem, tak abych je mohl upevnit a přes zašroubovaný šroub se na ně zavěsil celou svou živou váhou - tedy podstatně více než 24 Kg, což tvořilo solidní bezpečností násobek. Všechny závity vydržely. Další bezpečnostní zkoušku jsem pak provedl až u hotových tlakových lahví, kdy jsem naplněné bombičky, uzavřené v BE-Q changeru (který by případně zachytil střepiny) vložil do vody zahřáté na 60°C. Tato zkouška ověřila, že ani praxi dosažitelnou teplotou zvýšený tlak upravenou bombičku nenaruší. Mé exempláře upravených bombiček by tedy měly být přiměřeně bezpečné, ačkoliv nejsou nijak oficielně testované nebo homologované. Výše uvedené uvádím především proto, abych čtenářům objasnil rozdíl mezi diletantskými, potencionálně nebezpečnými experimenty, prováděnými bez znalosti věci, do kterých tu nikoho nemíním navádět ani povzbuzovat a tím, co jsem s nejlepšími úmysly a jistými technickými znalostmi prováděl já, ryze na své vlastní riziko.

Ve svém inspirujícím pokusu použil polský chlapík mosaznou soustruženou zádku se závitem M5. Jejím nedostatkem je dle mého názoru to, že asi nepůjde moc dobře rozšroubovat a zašroubovat bez poškození a druhak to, že její výroba je docela náročná. Osobně jsem se rozhodl použít jako polotovar nerezový imbus šroubek. Jeho delší hlava sice 12g bombičku poněkud prodlužuje, ale protože ta obvykle bývá v pracovní poloze upevněna závitem, který je běžně delší, než je potřeba, nepředstavuje to problém, alespoň tedy ne v BE Q-changeru.

Protože se mi u mého provedení 12g bombičky závit M5 pro zádku podařilo proříznout jen na pár posledních milimetrech jejího hrdla a práce se samotným šroubem M5 navíc nebyla jednoduchá, použil jsem šroub a závit M6. Takové provedení nakonec pevnostně vyhovovalo a daleko snáze se s ním pracuje. Hlavu imbus šroubu M6 jsem pak zbrousil, aby na obvodu o nepřesahoval hrdlo bombičky.



...


NA ČLÁNKU SE PRACUJE, BUDE DOKONČEN POZDĚJI