Přesnost paintballové zbraně a jak jí dosáhnout

To co by většina hráčů paintballu od své zbraně nejvíc chtěla je asi co nejlepší přesnost a z ní vyplývající co největší účinný dostřel. Mnozí investují nemalé prostředky do "lepších zbraní", nebo jejich doplňků, které - jak doufají - jim tyto parametry pomohou zlepšit. Nutno říct, že často s dost pochybným výsledkem.

O přesnosti paintballových zbraní se léta vedou sáhodlouhé debaty. Existují různé teorie i s nimi spojené výrobky, které mají své zastánce i odpůrce. Vedle těch několika málo věcí na kterých se většina shodne - což ovšem ještě nemusí být zárukou jejich pravdivosti - existují i věci, o kterých se velké skupiny hráčů již dlouhou dobu hádají a mají na ně dodnes doslova protichůdné názory.

Tento článek jsem napsal ve snaze poskytnout nezkreslený pohled na přesnost paintballových zbraní. Nezkreslený proto, že nemám žádný ekonomický, ani jiný zájem na prosazení nějakého názoru. Popisuje mé hledání přesnosti u paintballových zbraní. Vše co je zde uvedeno vychází pouze z prosté osobní zkušenosti, toho jaké přesnosti jsem já sám, s mnoha různými paintballovými zbraněmi byl schopen dosahovat. Ačkoliv bylo použito jednoduché vybavení, byla to nakonec přesnost víceméně srovnatelné s tou, kterou podle svých vlastních slov dosahovali ti kteří měli výzbroj v dané době považovanou za nejlepší dostupnou (a značně drahou).


Moje testy a moje cesty k přesnosti

O přesnost paintballových zbraní jsem se začal skutečně nějak vážněji zajímat až v okamžiku, kdy se u mě postupem doby "nasbíralo" několik různých zbraní. Už předtím jsem pochopitelně "zkoumal" co a na jakou vzdálenost dokážu se svou zbraní zasáhnout. Ale teprve až v době kdy jsem se rozhodl zjistit, jaké jsou mezi různými zbraněmi které vlastním vlastně rozdíly a která z nich je nejpřesnější, jsem podnikl podrobnější zkoumání s dostatkem vstupů i výsledků.

Před tím jsem už narazil na podezřelou skutečnost, že nikde nenajdete nějaký konkrétnější faktický test, například od výrobce, který by uváděl jaké přesnosti to nebo ono jeho vybavení skutečně dosahuje. A ani samotní majitelé zbraní tu nejsou příliš nápomocní. Sice často tu nebo onu část výzbroje vychvalují nebo zatracují, ale mají-li z nich vypadnout nějaké konkrétní údaje, je to zpravidla daleko horší. Drtivá většina uživatelů vám tak asi řekne, že po zakoupení nějakého drahého vybavení sice určitou změnu k lepšímu pocítily, ale jakého zlepšení tím vlastně dosáhly a čím bylo způsobeno, to nejspíš "neměly potřebu přesně zkoumat". Skoro se zdá, jakoby lidé ve skutečnosti ani neměly chuť výzbroj mezi sebou porovnávat... dost možná proto, že pokud někdo investuje do zbraně řekněme 20 tisíc a pak zjistí, že střilí vpodstatě stejně jako zbraň za 3 tisíce, moc radosti mu to neudělá a staví to pak jeho rozhodování (nebo dokonce schopnosti) do dost podivného světla.

Mě podobné problémy netrápily a rozhodl jsem se na to jít jinak. Postupně jsem ve svém volném čase začal své vybavení testovat, vždy několik zbraní společně, za víceméně stejných podmínek. Po odstranění některých základních, individuálních problémů spojených s zajištění samotné spolehlivé funkčnosti (např. doplnění blokací do pump, (anti)sifonových trubiček do CO2 lahví) se kupodivu ukázalo, že všechny zbraně jsou si z hlediska přesnosti vpodstatě rovnocenné. Navzdory obecnému přesvědčení dosahovali vpodstatě stejné přesnosti pumpy uspořádání Nelson, Sheridan i Sterling. Obdobnou přesnost měly i levné poloautomatické Spydery a někdejší velmi drahé Automagy/Minimagy s regulátorem tlaku. A nutno říct, že to obecně nebyla přesnost nikterak excelentní.

Zblbnutý tehdejší prodejní propagandou o tom, že nejlepším prvním upgrade pro zbraň je nějaká lepší hlaveň, jsem se tedy pustil do zkoušení různých kombinací zbraní s hlavněmi. Protože se mi se zbraněmi tím či oním způsobem dostalo do rukou i spousta jiného použitého vybavení, včetně hlavní, mohl jsem vyzkoušet hlavně délky 6", 9", 10", 12", 14" i 16". Zkoušel jsem hlavně o vnitřním průměru 17.4mm (.685) , 17.5mm (.689") i 17.6mm (.693"). Zkoušel jsem hlavně s portingem i bez portingu. Zkoušel jsem hlavně z mosazy, hliníku, tvrdě eloxovaného hliníku i z ocely. Zkoušel jsem hlavně jemně vystružené, strojně i ručně lapované.

Z hlediska dosahované přesnosti se materiál a kvalita vnitřního povrchu hlavně ukázala být asi tím nejméně důležitým - při opravdu detailním zkoumání jsem zjistil, že lapované hlavně z tvrdších materiálů díky svému hladšímu povrchu v průměru dosahují o trochu vyšší účinnosti využití hnacího plynu, než obdobné nelapované hlavně z měkčích materiálů, ale rozdíl se držel pod 2% z dosahované úsťové rychlosti, což se na přesnosti ani dostřelu nijak viditelně neprojevovalo.

Rozdíly v délce a vnitřním průměru hlavně se na hospodárnosti využití plynu projevovaly o dost významněji (rozdíl tu byl typicky do 20% z úsťové rychlosti... přičemž větší délka a menší průměr hlavně zpravidla úsťovou rychlost zvyšovaly), ale při jiném nastavení dávkovacího mechanismu (pro dosažení stejné úsťové rychlosti) byla přesnost opět prakticky identická - dalo se to úplně srovnat stejným nastavením rychlosti (prostřednictvím jiného dávkování plynu) ve zbrani.

Porting snižoval hlučnost zbraně a výstřel z ní pak působil klidněji, ale na samotnou dosaženou přesnost neměl vůbec žádný vliv. Velmi nepříznivě naopak porting působil za deště, kdy jím dovnitř ve velkém pronikaly malé kapičky vody, které následně měly na přesnost doslova katastrofální vliv. Jediný způsob jak tomu v těchto podmínkách zabránit, bylo prostě porting něčím překrýt (ucpat, přelepit). Zjevně se ukázalo, že navzdory oblíbenému mýtu prostě ani porting nemá pro přesnost žádný pozitivní přínos, může ji za určitých podmínek pouze zhoršovat.

Víceméně jsem tedy zjistil, že ani hlaveň paintballové zbraně - v rámci běžně existujících odchylek - na přesnost prakticky nemá vliv. Výjmku tvořily pouze extrémy spojené s použitím té které hlavně v pro ni zcela neadekvátních podmínkách - např. hlavně s portingem za deště, hlavně velmi velkého průměru s velmi malými kuličkami, nebo hlavně velmi malého průměru s velkými a křehkými kuličkami. Z hlediska přesnosti bych tedy s trochou nadsázky paradoxně za "nejlepší" označil ty nejobyčejnější levné hlavně středního průměru (17,5mm) a délky (9-12"), zcela bez portingu, které se objevovaly na starých pumpách (Trracer, Hammer, Sterling)... a to asi právě proto, že nejlépe zapadali do běžného rozsahu "provozních podmínek".

Pozn.: výše uvedeným samozřejmě nechci tvrdit, že na hlavni u paintballové zbraně nezáleží. Hlaveň je velmi důležitá část paintballové zbraně, bez které prostě nic nenaděláte. K dosažení špičkových výsledků ovšem evidentně nepotřebujete mít kdovíjakou hlaveň. Hlaveň paintballové zbraně je prostě rovná trubka ve které nedokonalá paintballová "kulička" akceleruje na požadovanou rychlost ve víceméně požadovaném směru. Nic víc, nic míň. Na přesnosti hlavně tu až tak moc nazáleží, protože sama "žouželovitá" střela bývá daleko víc nepřesná, než hlaveň vyráběná dnešní běžnou strojírenskou technologií. Můžete mít zkrátka hlaveň kterou vám ze slitiny spadlého meteoritu v podzemí ukovali trpaslíci a začarovali elfové za úplňku, ale její úžasné klady stejně vždycky srazí dolů jiné, daleko závažnější faktory - především nepravidelnost kuliček.

Zkoušel jsem zbraně poháněné tekutým i plynným - neregulovaným i regulovaným - CO2, s různým nastavením dávkovacího ventilu. Zkoušel jsem i zbraně kategorie Stock Class, které v průběhu spotřeby 12g bombičky vždy projdou všemi fázemi využití neregulovaného CO2 - od tekutého až po různě natlakované. Ukázalo se, že pokud pomineme s rozdíly související s aktuální úsťovou rychlosti, je opět v zásadě úplně jedno, jaké hnací médium kuličku pohání, přesnost zůstává identická.

Zkoušel jsem stejné zbraně za sucha, vlhka, zimy i horka. Opět nemohu říct, že bych zaznamenal nějaké větší rozdíly, pominu-li například to, že v zimě se vám při troše neopatrnosti může do hlavně dostat sníh, což v létě pochopitelně nehrozí. Co střílelo dobře za sucha, to zpravidla střílelo dobře i za vlhka. Co střílelo dobře v zimě, to střílelo dobře i v horku. Ani nastavená úsťová rychlost se za různých klimatických podmínek překvapivě až tak podstatně neměnila, v daleko větším rozsahu ji ovlivňovali právě použité kuličky. Zbraně využívající CO2 nehospodárně, nebo zbraně se špatnou separací tekutého CO2 měly sice při rychlé palbě viditelně větší problémy za nízkých teplot, ale měly ty samé problémy i za teplot vysokých, pokud jste střílely dostatečně rychle. Při odpovídajícně pomalé střelbě tu vpodstatě zas nebyli vůbec žádné podstatné rozdíly.

Ve všech případech se ukazovalo, že pokud jde o přesnost jednotlivých výstřelů, podstatné je především střelivo - tedy samotná paintballová kulička. Ta nejvíc ovlivňovala dosažený rozptyl i konsistenci úsťové rychlosti. S ní případně ještě souvisela adekvátní úsťová rychlost a průměr hlavně, ale pokud jste zkrátka střílely "špatnou kuličkou" z technicky vynikající zbraně za klimatických podmínek které jsou považované za příznivé, výsledek byl zpravidla stejně mizerný, jako při použití stejné kuličky v relativně technicky podřadné zbrani za klimatických podmínek považovaných za nepříznivé. Pokud jste naopak za stejných podmínek zkusily střílet s "dobrou kuličkou", výsledek byl opět v obou případech vpodstatě stejný a to daleko lepší.

80% z mnou (plošně) testovaných druhů kuliček se přitom projevilo jako nepřesný šunt, nelétaly přesně prakticky z ničeho. Zbylých 20% naopak podávalo překvapivě dobré - a to prakticky identické - výkony prakticky ve všem. Teprve až při přechodu na těchto nejlepších 20% se začaly ukazovat určité velmi malé rozdíly mezi zbraněmi. Částečně za ně mohla i jen jejich odlišnost v ergonomii, částečně hrála roli kvalita separace tekutého a plynného CO2, přesnost dávkovacího ventilu i nabíjecího mechanismu.

Prozatimní poučení tedy znělo, že přesnost záleží především na kuličkách, ty musejí být co nejkulatější a nejstejnoměrnější, jejich průměr musí být trochu úměrný průměru hlavně, nesmějí být nepřiměřeně křehké a jim musí být úměrná úsťová rychlost. Ostatní vybavení, včetně často opěvovaných hlavní nebo regulátorů tlaku, hraje dle mých zkušeností jen velmi malou roli. Pro běžného rekreačního hráče se pokud jde o samotnou zbraň v přesnosti projevuje spíš vliv zjevných vad a nedodělků na zbrani, než nějaké vyloženě špičkové zpracování některých částí, nebo různé hi-tech materiály, vychytávky a doplňky.

Abych ve svých testech postoupil dál, sehnal jsem si tedy to nejpřesnější dostupné střelivo a následně začal důkladně propátrávat internet, četl staré i nové stránky, abych zjistil, jak zevnitř vypadaly údajně lepší varianty těch kterých zbraní, čím se liší jednotlivý konkurenti nebo, jak vypadají dodatečně prodávané upgrade díly. Přečetl jsem nové, i velmi staré články o amerických ladičích zbraní, popisy jejich výtvorů. Postupným vlastním laděním - úpravou originálních částí na mých zbraních - jsem se pak, testy při použitím toho nejlepšího střeliva, selektoval funkční od nefunkčního abych se dopracoval k výsledkům, kdy např. levný New Hammer nebo Spyder Victor 2 při střelbě jednotlivými střelami dokázaly na neregulované CO2 dosahovat konsistence úsťové rychlosti pod +/- 3 fps a na vzdálenost 15 metrů mít rozptyl pod 80mm (průměr opsané kružnice). V této chvíly jsem chtě nechtě musel konstatovat, že tyto levné a vcelku primitivní zbraně (navíc konstrukce kterou jsem tehdy nijak neobdivoval), jsou-li náležitě opečovávány, nestřílejí - pokud jde o jednotlivé rány - o nic hůře něž nejdražší pneumaticko-elektronické značkovače poháněné stlačeným vzduchem, které jsem měl možnost osobně pozorovat a jejichž "úžasnými" parametry se tu a tam vychloubají jejich vlastníci.

Dlouhodobým i bezprostředním porovnáváním jsem tedy nakonec dospěl k přesvědčení, že přesnost a dostřel na použitém vybavení víceméně nezáleží, respektive, že každá paintballová zbraň může za určitých podmínek dosáhnout maximální přesnosti. Je to ponejvíce jen otázka toho, jaká péče jí je věnována. Zjistil jsem zkrátka, že všechny laděné zbraně - ať už podomácku, nebo přímo v továrně - mají z hlediska střeleckých výkonů velmi podobné parametry, dané ponejvíce společným omezením, které představuje sám charakter paintballového střeliva (jeho výrobní přesnost, balistický koeficient) a úsťová rychlost jakou se může bezpečně pohybovat.


Tvrzení, že bazarový Spyder nebo Trracer za 2 tisíce dokáže střílet stejně přesně jako desetkrát dražší Automag, Autococker, Impuls nebo Matrix jistě mnohým lidem nebude po chuti. Lidé kteří do své zbraně investovali mnohdy i několik měsíčních výplat (nebo lidé, kteří se prodejem takového vybavení takovým lidem živí) budou mít s přijetím takového názoru samozřejmě určité problémy. Argument proč můj oblíbený Automag musí být přesnější než mnou víceméně neoblíbené Spydery a Trracery si já osobně vždycky velmi rád poslechnu :-). Obavám se ovšem, že mnou popsanou (a pozorovanou) realitu to ale jaksi nijak nezmění...


Jak můžete i vy dosáhnout maximální přesnosti

Následující "návod" opět vychází z té jednoduché skutečnosti, jaké jsem já osobně byl schopen dosáhnout přesnosti - s relativně levným vybavením prakticky srovnatelné s tou, kterou se chlubí a kterou ukazují ti s nejlepším dostupným vybavením (byť tato přesnost bohužel není kdovíjak fascinující). Nesnažím se tu dále žádné ze svých tvrzení dokazovat, nebo vysvětlovat nějakými teoriemi, pokud se nedomývám, že je to k úspěšnému napodobení nezbytné. Stejně tak vás o pravdivosti následujících slov nemíním přesvědčovat - měly by jste se o ní přesvědčit sami (stejně jako já). Nikoliv ovšem někde na internetu, ale v praxi. Tak tedy:


Nejkritičtějším faktorem pro přesnost paintballové zbraně jsou zpravidla kuličky. Každá střelná zbraň je z určitého hlediska jen nástrojem k vystřelování střel a jako taková nikdy nemůže být přesnější, než střela kterou vystřeluje. I ve světě palných zbraní je munice pro přesnost většinou důležitější než samotná použitá zbraň nebo hlaveň, protože nedostatky na tomto "železe" zpravidla ovlivňují každý výstřel velmi podobně a víceméně ztrácejí veškerý vliv na přesnost okamžitě poté, co střela opustí ústí hlavně, zatímco munice může být kus od kusu drasticky odlišná a střely přesnost ovlivňují na celé dráze svého letu. V případě paintballu, kde jsou zbraně - a to i levné zbraně - produktem přesné strojírenské výroby, zatímco kuličky jsou "podivnou měkkou žouželí", která obdobné výrobní přesnosti a stálosti ani zdaleka nedosahuje to jen platí o to víc.

Zatímco hráči sportovního paintballu jsou závislý na kuličkách které zajistil pořadatel (Field Paint Only), úkolem každého rekreačního hráče je podle mě zajistit si vhodnou munici sám. Z velké části je to právě tato "logistika", která rozhodne o přesnosti kterou bude schopen se svou zbraní dosáhnout. Stejně tak jako vojenské odstřelovače nebo špičkové sportovní střelce ani nenapadne střílet ze své vymazlené zbraně každým šuntem který do ní pasuje, ani vy by jste se neměly domívat, že vaše paintballová zbraň bude přesně střílet nějakým levným spotřebním šmejdem. Nebude. Zajištění kvalitního střeliva je proto třeba věnovat náležitou pozornost.

Kuličky které budete používat by měly být především co "nejpravidelnější" - a to jak z hlediska geometrického tvaru, tak z hlediska hmotnosti i rozložení hmoty (náplně), stejně tak jako z hlediska drsnosti (resp. hladkosti) a pevnosti skořápky. Průměr kuliček by měl být alespoň trochu přiměřený průměru hlavně a pevnost skořápky namáhání kterému je v ní vystavena. Čím těsnější jsou kuličky v hlavni, tím ve skutečnosti lépe, dokud to nezpůsobuje jejich praskání v hlavni - což v praxi častěji záleží na vlastnostech skořápky a švu, než na rozměrech (v rámci testů jsem mimochodem vystřeloval kuličky RPS Marbalizer s aktuálně naměřeným průměrem 17,7-17,8mm z hlavně o průměru 17,4mm rychlostí 350 fps (nadlimitní rychlost byla pochopitelně použita pouze mimo hru a z ryze experimentálních důvodů) naprosto bezproblémově a s velmi dobrými výsledky). Ačkoliv velká část hráčů preferuje tvrdé kuličky, tvrdost není pro přesnost vůbec rozhodující a ani zdaleka také nevylučuje křehkost. I velmi tvrdé kuličky se například mohou velmi snadno trhat v oblasti švu. Mnoho měkčích kuliček létá prokazatelně lépe než mnohé daleko tvrdší druhy. Tvrdší druhy mívají ale zpravidla o něco málo lepší trvanlivost, takže si své dobré vlastnosti o trochu déle zachovávají - pokud je tedy mají už na začátku :-).

Podle zkušeností se zdá, že každý výrobce paintballových kuliček je ve skutečnosti schopen produkovat asi jen jeden skutečně dobrý druh kuliček (a zbytek je u něj víceméně jen "odpad z výroby"). Tento jeho jediný kvalitní druh bývá zpravidla nejdražší z celé jeho nabídky a pokud jde o přesnost, jiný se u něj nakupovat asi ani nevyplatí. Každý solidní prodejce paintballového vybavení je naopak schopen v rozumné kvalitě dodávat střelivo jen od jediného výrobce - lidé kteří mají rozsáhlejší nabídku jsou zpravidla jen dalšími překupníky od ostatních, nemají čerstvé zásoby, nebo se k vám tyto dostávají zbytečně komplikovanou cestou. Má rada zní, objednat "vzorky" toho nejlepšího od různých prodejců ve vašem nejbližším okolí, případně od výhradních dodavatelů jednotlivých firem pro region a ty mezi sebou prakticky porovnat. Výsledná faktická kvalita pak pravděpodobně nebude souviset jen s tím, jak dobré kuličky ta která firma vyrábí, ale i s tím, jak má ten který prodejce dobře vyřešenou přepravu a skladování (překupník s dobrým skladováním tak paradoxně někdy může být lepší než jeho dodavatel který na dobré skladování moc nehledí). Nejlepší vyráběná kulička na světě nemusí být tím nejlepším pro vás, stejně tak jako jím nemusí být ani zboží prodávané tím nejserióznějším prodejcem kterého znáte, sídlícím těsně u vás, ve vedlejší ulici. Osobně si ale myslím, že právě serióznost a pečlivost prodejce, jeho skutečný zájem dodávat zákazníkům kvalitu je tím nejdůležitějším. Z kuliček které jsem testoval mohu nicméně doporučit RPS Marbalizer, Zap Chronic 420 Gold a snad i Draxxus Hellfire. Pokud se k vám dostanou v dobrém stavu, myslím, že s jejich přesností budete spokojeni.


Použitá hlaveň nemá na přesnost ani zdaleka takový vliv jako použité kuličky. Rozdíl v přesnosti mezi "špatnou" a slušnou hlavní může být výrazný, ale rozdíl mezi onou "slušnou hlavní" a velmi drahou "špičkovou" hlavní až tak zásadní zpravidla nebývá... pokud je tedy vůbec poznat. Jedny z nejosvědčenějších levnějších upgrade hlavní jako je Smartparts Progresive (tato trochu podceňovaná hlaveň je mimochodem standartní hlavní už v základu velmi přesných High-end značkovačů Impuls od Smartparts), Smartparts Teardrop nebo J&J Ceramic jsou ve skutečnosti naprosto dostatečné pro dosažení maximálně přesné střelby - investovat do daleko dražších hlavní jako je široce propagovaná Smartparts All American nebo DYE Ultralite mi přijde zcela zbytečné, když s daleko levnějšími hlavněmi dosahuji stejné přesnosti (o daleko dražších hlavňových sadách už vůbec nemluvě).

Hlavně jsou problémem vpodstatě asi jen u nejlevnějších začátečnických zbraní, opatřených vyměnitelnými hlavněmi, kde se víceméně tak jako tak s výměnou základní hlavně počítá. Tyto zbraně většinou mají krátké hlavně s velkým vnitřním průměrem a nepříliš dobrým vnitřním povrchem. Takové hlavně se snadno vyrobí, jsou skladné a schopné vystřelit téměř cokoliv... včetně velkých a křehkých kuliček. Dokonce ikdyž se v nich kulička rozbije, po pár výstřelech zase střílejí celkem pěkně, protože velký průměr a z toho plynoucí vůle umožňuje rozmazat tekutinu kuličky rovnoměrně po povrchu a udělat z ní dokonce svého typu "těsnění". Samozřejmě ale takovéto hlavně nemohou být optimální třeba pro menší kuličky a nepodávají s nimi proto ani příliš dobré výkony. Pokud nějakou takovou hlaveň vlastníte a nechcete nebo nemůžete ji vyměnit, doporučuji zlepšit kvalitu jejího vnitřního povrchu ručním dolapováním a používat v ní pokud možno větších kuliček - v takovém případě by vám pak měla posloužit téměř stejně dobře, jako drahá dodatečně dokupovaná hlaveň. Především u základních verzí nejlevnějších Tippmannů nebo Spyderů se ale pořízení nové hlavně často opravdu vyplatí. Osobně bych doporučil nějakou jednoprůměrovou hladkou hlaveň středního průměru (17,5mm = .689") o délce 12-14". Pokud bude bohatě perforovaná jemným portingem, bude mít výhodu tichosti, ovšem připravte se zas na to, že v dešti bude nepoužitelná.

Někoho jistě bude zajímat, zda by neměl investovat do hlavně která využívá rotace kuličky. Můj názor je v této problematice zhruba obdobný jako v otázce volby CO2 nebo HPA/N2 - s ohledem na to, jaké přesnosti jsem schopen dosáhnout i s obyčejnou hladkou hlavní se podle mě do těchto nákladnějších a složitějších věcí investovat nevyplatí. Za splnění určitých podmínek vám sice mohou poskytnut určitou výhodu, ale ta alespoň na mne nepůsobí tak výrazně, abych ji vzhledem k rozdílu v pořizovací ceně a komplikovanější údržbě považoval za přínosnou.


Úsťová rychlost je důležitá v tom, že je-li nesprávně nastavena, může znehodnotit všechno ostatní. Jinak je otázka úsťové rychlosti u dnešních paintballových zbraní vpodstatě tak jednoduchá a snadno řešitelná, že se stává až nepodstatnou. Složitější to může být snad jen u Stock class zbraní na 12g bombičky, kde přímo souvisí s efektivitou využití plynu a kde je tedy defacto záležitostí výkonostního ladění. Jinde si ale lze nastavit rychlost celkem snadno a víceméně podle libosti, s tím, že pro dosažení maximální přesnosti by měla být přiměřená uspořádání, stavu zbraně a vzdálenosti na kterou se střílí. U neladěné zbraně s krátkou hlavní a omezenou kapacitou plynu by měla být spíš nižší oproti zbrani vysoce hospodárné, velmi dobře poladěné, s delší hlavní. Z hlediska přesnosti je úsťová rychlost 200 fps zcela dostatečná pro střelbu na vzdálenost zhruba do 15 metrů (ikdyž už tu balisticky spíše nevyhovuje). Na větší vzdálenost je už třeba vyšší rychlosti - obecně by se tu střední úsťová rychlost měla pohybovat od 240 do 290 fps a většina zbraní je asi nejpřesnějších v rychlostech mezi 260 a 280 fps - což je dáno ponejvíce tím, jak mají konstruovaný ventil a "potrubí" které od něj vede do hlavně (svým způsobem by se to dokonce dalo říci i naopak: totiž že většina zbraní je vyloženě zkonstruovaná tak, aby nestřílela dobře s vyšší úsťovou rychlostí než 300 fps nebo nižší úsťovou rychlostí než 230 fps). Mezi jednotlivými výstřely by v úsťové rychlosti měly být pochopitelně pokud možno co nejmenší odchylky. Ty jsou ale výsledkem více věcí a proto je probereme později.


Další velmi důležitou věcí je přesnost dávkování plynu mechanismem zbraně. Dávkovací ventil by měl do zbraně při každém výstřelu přepouštět stále stejné množství hnacího plynu, což vyžaduje jednak stabilní tlak za ventilem a druhak stále stejnou přesnost v jeho operaci. Stabilní tlak lze zajistit už jen správně naplněnou tlakovou lahví a dobře vyřešenou separací tekutého a plynného CO2. Regulátor tlaku ani HPA/N2 není z hlediska přesnosti jednotlivých ran potřeba (pokud ale na druhou stranu neumíte CO2 správně využívat a neznáte základy, přechod na nákladné HPA/N2 vám díky jeho "blbuvzdornosti" bez diskuse pomůže). Přesnost v operaci ventilu naopak vyžaduje stále stejné síly a odpory v mechanismu. Jejich stejnoměrnost lze zlepšít několika úpravami, které jsou namístě především u levných zbraní, kde výrobce jednoduchost a rychlost výrobní technologie nadřadil dokonalosti funkce. Styčné plochy součástí by měly být leštěné a lapované, pokryté pouze zcela neviditelným, tenkým filmem oleje. Pohyblivé části by měly být odlehčené, úkol setrvačných hmot by z větší části měly převzít silné, neunavené a dobře vedené pružiny, pracující bez zbytečně velkého předpětí, ale také neuvolněné, uložené vždy alespoň s určitým minimálním předpětím. Těsnění by mělo být v perfektním stavu, ovšem zase ne zcela nové. Všechny součásti by měly být již vzájemně zaběhané (platí do určité míry i pro těsnění), ale ne nadměrně opotřebované. V kontaktních plochách součástí - snad až na vyjímku spouště - by neměly být žádné nezaoblemé nebo dokonce neodjehlené hrany.


Odchylky úsťové rychlosti jsou obecně dost zajímavým parametrem kterému je vhodné věnovat pozornost. Nejsou sice pro přesnost zcela vypovídající, ale mohou vám o ní lecos napovědět. Odchylky okolo +/- 20 fps (v rámci 20 výstřelů) běžně mohou být způsobovány nekvalitním střelivem a vždy každopádně naznačují, že je něco špatně. Odchylky do +/- 10 fps lze ještě akceptovat jako celkem přijatelné, ale stále vám dávají na vědomí, že situace není nejlepší a že nějaká část celého celku nepodává tak dobré výsledky, jaké by podávat mohla. Opravdu dobrá zbraň s opravdu dobrým střelivem by se měla být schopna spolehlivě držet v odchylkách +/- 5 fps a za určitých podmínek dosahovat i +/- 1 fps. Takové konsistence mohou po základních úpravách dosahovat i tak jednoduché a levné zbraně jako je například Spyder Victor 2 nebo New Hammer, pod neregulovaným CO2.


Celkové konstrukční uspořádání zbraně (tedy víceméně typ zbraně) hraje mnohem menší roli než by se mohlo zdát... ale nějakou roli přecejen ano. Obecně, čím jednodušší je mechanismus zbraně, čím méně má součástí a čím lépe jsou tyto součásti dostupné uživately, tím snáze ji lze vyladit do vyššího standartu. Právě díky tomu se asi i mnohými lidmy (víceméně včetně mne) oporvrhovaný levný mechanický Spyder ukázal být v mých závodech přesnosti překvapivě tuhým soupeřem daleko propracovanějším zbraním. Hlavně bych se ale v této souvislosti chtěl zmínit o mých oblíbených pumpách. Léta se bralo jako fakt, že pumpy jsou o něco málo přesnější než automaty a léta po tom se zas tvrdilo že nejsou. Řekl bych, že pravda je asi někde uprostřed. Pumpy mají vzhledem ke své konstrukci nad samonabíjecími zbraněmi několik výhod, které se těžko překonávají. Protože nabíjení je tu zcela v rukou střelce, jejich mechanismus je jednodušší, mají méně částí a hlavně pak daleko méně a daleko lehčích pohyblivých částí které se podílejí na výstřelu. Mohou (ale také nemusejí) střely zasunovat do komory šetrněji a snadno ji zcela utěsní. Už jen samotná jejich funkční i konstrukční jednoduchost vytváří lepší předpoklad k zajištění stejnoměrnější funkce. Z různých důvodu mohou spotřebovávat daleko méně plynu, což je dobré pro stabilitu tlaku za ventilem (ke které přirozeně přispívá i jejich jasně omezená kadence). Z hlediska přesnosti mají zkrátka pumpy své nesporné přednosti. Nemůžete ale zas srovnávat neladěné pumpy s laděnými automaty, nebo neupravené pumpy té nejnižší třídy s neupravenými automaty té nejvyšší. Dobrý automat je rozhodně lepší než špatná pumpa. Jednoduchost a úspornost neupravené "spotřební" levné pumpy nemůže například konkurovat jednoduchosti a úspornosti Automagu. O tom, jestli je lepší levný neupravený Trracer nebo levný neupravený Spyder, popřípadě špičkový drahý elektropneumatický automat nebo stejně drahý špičkový Stock Class speciál nemíním spekulovat. Osobně se ale domývám, že pokud chcete dostáhnout maximální přesnosti cestou vlastnoručních úprav levné zbraně, máte o něco lepší předpoklady k úspěchu, pokud zvolíte pumpu.


Z hlediska přesnosti můžeme každou zbraň zredukovat na nabíjecí mechanismus, hlaveň a dávkovací ventil. Nabíjecí mechanismus ovlivňuje stav jak se dostane kulka do komory. Problém v nabíjecím mechanismu lze většinou snadno identifikovat výrazně vyšší přesností při střelbě s nabíjením ručně po jedné kulce do komory. Základním rozpoznávacím znakem špatného vlivu dávkování plynu je naopak daleko větší vertikální rozptyl oproti horizontálnímu a většinou také přímá úměrnost odchylek úsťové rychlosti k její střední nastavené hodnotě (ovlivňující spotřebu plynu ve zbrani). Problémy ve stabilitě hnacího média lze obdobně tak identifikovat rozdíly mezi relativně pomalou ale souvislou střelbou a střelbou velmi rychlou.


Další důležitou a především u levnějších zbraní často opomíjenou věcí která ovlivňuje přesnost paintballové zbraně je její ergonomie. Uchopení a zalícení se zbraní by mělo být pohodlné, miřidla přesná, dobře nastavená a snadno čitelná, spoušť by měla mít hladký, plynulý, přiměřeně dlouhý a tuhý chod. Zbraň samotná by se při výstřelu měla chovat co nejklidněji. Tyto záležitosti mají jen nepatrný vliv na samotnou "technickou přesnost" zbraně, při střelbě z nastřelovací stolice, trojnožky nebo lafety by nehrály absolutně žádnou roli, ale kde nejsou dostatečně rozpracovány, tam v praxi, při použití člověkem, nelze kdovíjaké výsledky očekávat. S takovouto zbraní pak bude schopen přesně střílet jen málokdo (nebo dokonce vůbec nikdo) a její v praxi dosažitelná přesnost bude jen malá. Právě investice do ergonomie zbraně jsou podle mě v "paintballové zbrojařině" jedny z těch, které se nejvíce vyplatí (hned po těch které souvisí se samotnou funkčností a spolehlivostí zbraně).



Coby závěr... netvrdím, a nikdy jsem netvrdil, že lepší vybavení vám nemůže přinést výhody, ať už v přesnosti, nebo v čemkoliv jiném. Tvrdím jen, že minimálně pokud jde o přesnost paintballových zbraní je velkou otázkou, co to takové "lepší vybavení" vlastně je. Moje zkušenost je taková, že pokud je tomu běžnému vybavení věnována náležitá pozornost a je-li v rukách někoho kdo mu rozumí, dokáže se více než vyrovnat kdejakým špičkovým předraženým snobským šmejdům... a to především tehdy, pokud je taková "zbraň vyšší třídy" lepší na úkor své složitosti - tehdy totiž může být v polních podmínkách snadno překonána něčím daleko jednodušším. Navíc možnosti většiny z nás jsou omezené a proto je tu vždy i otázka poměru výkon/cena. Pokud by špičková vytuněná zbraň v hodnotě 60 tisíc na vzdálenost 20 metrů dosahovala rozptylu např. 10cm a běžná levná zbraň za 3 tisíce rozptylu 13cm, myslím, že alespoň já osobně vždycky dám přednost té levné a obyčejné, už jen z toho důvodu, že se o ni nemusím tolik bát a nemá se na ní toho tolik co pokazit. Podstatné ale každopádně není mít kdovíjaké vybavení, ale mít ho v dobrém stavu a dobře s ním zacházet.

Nakonec si je třeba uvědomit i to, že ačkoliv celé generace hráčů paintballu chtěly po zbraních asi především tu přesnost - a nejspíš dobře věděli proč - přesnost nakonec není vše a i v souladu s výše uvedeným (tj. relativně malými rozdíly v přesnosti jednotlivých typů a jejich provední) by výzbroj měla být dost možná volena převážně podle úplně jiných kritérií... což je možná důvodem, proč já osobně dodnes místo všech těch různých automatů a dlouhých pump nakonec ve hře stejně používám převážně to staré dobré PGP...