Zbraně a "značkovače"
(Stručné info co jsme kdy používaly)


Samozřejmou nezbytností ke smysluplnému provozování paintballu je paintballová zbraň, nebo chcete-li to politicky korektně "paintballový značkovač". Výjímečně si můžete velmi dobře zahrát i prakticky beze zbraně, nebo s nefunkční zbraní, ale není to pravidlem. Na typu zbraně ve skutečnosti až tak moc nezáleží, důležité je především to, aby daný exemplář spolehlivě fungoval, aby jste s ním uměly zacházet, dobře mu rozuměly a aby vám osobně vyhovoval. Jinak lze hrát a (minimálně teoreticky) i vyhrát prakticky se vším.
Benjamin Sheridan PGP
- dva staré exempláře s přeleštěným povrchem
Explozivní nákres starého PGP
Základem našeho arzenálu jsou dodnes klasické paintballové opakovací pistole PGP od americké firmy Sheridan. Jde o zbraně které stály na počátku paintballu nejen v ČR, ale i obecně - první modely se objevily v roce 1983 a prakticky identické zbraně stále spolehlivě slouží.

PGP má zásobník na deset kuliček (volně ložených v horní trubce nad hlavní) a hnací plyn si bere z jednorázových 12 gramových sifonových bombiček které stačí na 25-40 ran (dle počasí a nastavení). Nabíjení se provádí pohybem předpažbím (klik-klak jako u policejní brokovnice) a u poloprázdného zásobníku je při něm nutné ještě naklonit ústí zbraně cca. 45° vzhůru aby se kuličky přesypaly nad nábojovou komoru.

Mezi sériovým a dobře odladěným PGP jsou velké rozdíly. Zatímco první je hezká hračka se kterou si užijete kupu zábavy, druhé je vražedný nástroj. Obecně neexistuje nic co by při srovnatelné velikosti střílelo tak dobře a hlavní nevýhody vyplývají opět především z velikosti: krátká záměrná, omezená kapacita munice, značná hlučnost. Nepříjemné je i poměrně časově náročné čištění.
ZGP-94, vyráběná svého času naší Zbrojovkou Brno, je v podstatě jen lehce modifikovanou kopií amerického PGP. ZetGéPéčka byla u nás svého času oblíbená především díky cca. poloviční ceně oproti PGP, dnes jsou ale (v bazarovém prodeji) k dispozici za zhruba stejné peníze. Vzájemné výhody a nevýhody obou zbraní jsou přitom sporné. ZGP je o něco těžší a delší než PGP, nekteré jeho části jsou daleko odolnější, jiné naopak méně. Dřevěná, tvarovaná pažbička vypadá elegantně, ale ne každému dobře sedne do ruky. Prodloužená zádka komory CO2 bombičky se snáze povoluje, ale při pádu znamená větší riziko poškození. Opakovací mechanismus má často znatelně větší odpor než u PGP. Z hlediska dostřelu, přesnosti a účinnosti jsou si obě zbraně rovnocenné. Detailní srovnání obou zbraní viz. článek PGP vs. ZGP. Zbrojovka Brno ZGP-94
- starší, neupravený kus

Upravené a přeleštěné ZGP-94
PGP2001 a staré PGP
Explozivní nákres PGP-2001
Srovnání s ostatními Sheridany
PGP 2001 - označované také jako PGP2 - je inovovanou verzí starého PéGéPéčka vyráběnou po roce 2000 v nové továrně v Blomfieldu už pod taktovkou Crosmanu. Mezi změny které lze jednoznačně považovat za vylepšení patří delší hlaveň, nová zádka komory CO2 bombičky (s jiným závitem, která se snáze a rychleji rozšroubovává), "chytrý" závěr s quick-strip systémem (lze jej ze zbraně snadno a rychle vyjmout a vyčistit hlaveň) a nové těleso ventilu s lepší účinností. Tyto výhody jsou ale bohužel kompenzovány několika hodně pochybnými změnami. Některé části nového PéGéPéčka jsou z horších materiálů (hliník místo oceli, plast místo hliníku), jiné mají nevhodnou konstrukci z hlediska pevnosti, životnosti a údržby. Zvlášťě celá horní trubka (zásobník, miřidla) při detailnějším pohledu pěkně smrdí... nová miřidla se světlovodnými vlákny sice zdálky vypadají docela hezky, ale ve skutečnosti jsou dost "laciná", křehká a příliš hrubá pro precizní zamíření na větší vzdálenost. Plastová zádka zásobníku omezuje výhled a tak dobře nevede kule do komory. I celková kvalita zpracování v detailech oproti starým kusům bohužel viditelně poklesla. Celkové hodnocení tedy je značně rozporuplné. Pro lidi kteří jsou si schopni staré PGP poladit, nové výhody po chvíly působí proti novým nedostatkům docela bezvýznamně - staré PGP možná nebylo dokonalé, ale nemělo tolik slabin. Detailní srovnání obou zbraní viz. článek PGP vs. PGP2
Sheridan P68SC - pravděpodobně nejhodnotnější kdy sériově vyráběný klon stařičkého PGP. V zásadě jde o jeho novější, prodlouženou variantu, speciál který byl vyvinut až v době plnitelných bomb pro kagorii Stock Class a určený pro střelbu na dlouhou vzdálenost. Oproti předloze má víc než 2x tak dlouhou (14,25") hlaveň, 15-ranný zásobník, delší předpažbí, záměrnou a centerfire Speed daemon bolt s neuvěřitelně malou otevírací silou ze strany střelce a naopak skálupevným uzamčením ze strany závěru. Snáze dosahuje vyšších úsťových rychlostí a střílí daleko tišeji, má hladčí chod předpažbí a lepší ergonomii, ale je také o něco těžší a v základu nemá až tak dobrou efektivitu využití CO2 z hlediska počtu ran. Potenciál této zbraně obrovský a okamžitě patrný, ale pro dosažení skutečné použitelnosti je třeba menšího poladění. Samozřejmostí je také daleko menší příručnost. Hmotnost kupodivu prakticky odpovídá ZGP-94. Benjamin Sheridan P68 Stock Class
a pod ním pro srovnání Sheridan PGP
Dobový inzerát popisující P68SC
Explozivní nákres P68SC (model 1996)
Benjamin Sheridan P68 Active Trigger
Dobový inzerát popisující P68AT
Obrázek srovnávající P68SC a P68AT
Sheridan P68AT - pokus "zbrojovky" v Racine proniknout mezi rychlestřílející pumpy s násypnými zásobníky a velkými plnitelnými lahvemi. Narozdíl od předchozích Sheridanů byla P68AT vybavena "aktivní spouští", umožňující vedle klasické funkce i sice méně přesnou, ale zato velmi rychlou palbu (cca. 4-6 r/s) - stačilo držet stisknutou spoušť a "pumpovat" předpažbím. Toto uspořádání ve své době představovalo populární cestu k rychlestřílející zbrani, u pump s Sheridanovým mechanismem byla ale jeho realizace bohužel dost složitá. V případě P68AT šlo už v té době o anachronismus, který z technologického hlediska nedával smysl - jak provedení spouště, tak vedení plynu k pažbě zde bylo komplikované, výroba zdlouhavá a celá zbraň vycházela zbytečně rozměrná a těžká. Tento model si proto oblíbili vpodstatě jen staří příznivci "mosazných trubek", jinak byl ve své konstrukční škole překonán Worr (WGP) Sniperem a později Sterlingem. U dlouhých pump ale tak jako tak nakonec převážily lehčí a jednodušší, byť méně odolné a pouze vysokotlaké zbraně Nelsonovy konstrukce.
Zbraň od výrobce známých Spyderů, vyráběna jako levnější alternativa k typům jiných výrobců. Šlo o jednu z nejekonomičtějších nových "dlouhých pump" na trhu, protože byla levnější než ostatní a nezbytné úpravy zde byli snažší na provedení. Konstrukce vychází z dlouhé řady pump s Nelsnovým mechanismem, z níž si vzala to podstatné. Namáhané vnitřní součástky jsou z nerezové ocely a mosazy, tělo z hliníkových slitin a rukojeť z plastu - zbraň je lehoučká a měla by slušnou životnost, ale není odolná hrubému zacházení. Nepostrádá závěrovo-spoušťovou pojistku proti dvojímu nabití, ale blokace potřebují dodělat. Pochybná je také kvalita všech spojovacích součástí, které se vyplatí vyměnit. Šikmé podávání, podobné Powerfeedu, umožňuje vizuelní kontrolu komory a klasickou, svislou, montáž kolimátoru, znemožňuje ale použítí původních mechanických miřidel. Po příslušných úpravách ale skvělá zbraň. Kingmann New Hammer
Kingmann New Hammer: kompletní sestava
New Hammer předělaný na Stock Class
Arrow Precision Sterling Bronze
Příklad kompletní sestavy Sterling Bronze: backbottle konfigurace, bottomline
Sterling byl na internetu často označován za "Rolls-royce mezi pumpami", nebo dokonce nejlepší pumpu všech dob. Jeho základní konstrukce je opravdu velmi propracovaná. U nás si ale tři Sterlingy Bronze které vlastníme zprvu nezískali přílišné sympatie. Uvedení Sterlingu, tak jak se v ČR prodává, do skutečně provozuschopného stavu vás totiž bude stát tolik úsilý a dalších investic, že je lepší raději zvolit úplně jinou zbraň. "Bronzová" varianta Sterlingu je podle posledních trendů vyrobena z nepříliš kvalitních hliníkových slitin, oproti klasickým starým pumpám jí pár podstatných "drobností" chybí a i ony zpravidla dnes potřebují pár úprav. Potenciálně tak může být Sterling velmi přesný, tichý, spolehlivý a díky opakovacímu mechanismu - který má již z výroby velmi lehký a hladký chod - dokáže střílet na pumpu opravdu neobyčejně rychle, ale protože při odpovídajícím stupni ladění lze podobného výsledku dosáhnout prakticky s libovolnou zbraní, nějakou jedinečnou výhodou nakonec vlastně zůstává jen snadná údržba a odolnost proti vnikání nečistot do vnitřního mechanismu. Ovšem i to se počítá. Po úpravách perfektní dlouhá pumpa.
Starší, levná, nevýrazná pumpa, vyrobená z velké části z plastu - kovová je pouze hlaveň, závěr, všechny části ventilu, pojistka a pružiny. Konstrukce ani použité materiály nic extra, zbraň nepatří mezi nejpřesnější, nemá nejhladší chod mechanismu, nevyniká účinností využítí plynu, těžko na ni seženete jakékoliv náhradní nebo upgrade díly... jde ale o jednu z mála dlouhých pump, která solidně funguje i bez jakýchkoliv úprav, pomineme-li nutnost vyřešení miřidel (postačí levný kolimátor na zvedlé montáži). Méně jakostní materiály jsou zde vyvážené spoustou "masa", dostatečně pevný plast i kov je použit v hojném množství tam, kde je to opravdu potřeba. Zbraň je překvapivě odolná a spolehlivá, její přesnost je dostatečná a především: zbraň si ji zachovává téměř za všech podmínek, tehdy, kdy většina daleko dražších a preciznějších zbraní selhává. Více viz recenze zde. Brass Eagle Tigershark
(staré - solidnější provedení)
Tigershark: jednoduchá sestava s 10r tubičkou
Tigershark se zásobníkem a zvedlými miřidly
Explozivní nákres zbraně
Poloautomaty

Poloautomaty jsou zbraně u kterých nabíjení obstarává sama automatika poháněná stejným hnacím médiem, jaké je využíváno k vymetení střely. Střílejí tedy vpodstatě tak rychle, jak rychle jen stačíte mačkat spoušť (tzn. bez problémů 3-7 výstřelů za vteřinu). Oproti obstarožním pumpám mají jedinou, ovšem zpravidla dostatečnou výhodu - a to právě kadenci. Cenou za to bývá složitější konstrukce a především u levnějších modelů také vyšší spotřeba hnacího plynu, větší hlučnost a o něco hůře dosažitelná maximální přesnost. Hlavní nevýhodou je nicméně spíš to, že pro využití jediného kladu tohoto typu zbraní - kadence - obvykle potřebujete mít ve hře daleko větší zásobou plynu a střeliva, což celou zbraň dělá daleko větší a těžší. Hůř se tedy s ní pohybuje, kryje i manipuluje. Typicky také hráči s (polo)automatem vyplýtvají ve hře daleko víc střeliva, takže jejich herní náklady jsou daleko vyšší.
První paintballová pistole na světě s zásobníkem plynu i kuliček v pistolové rukojeti. Opravdu velká samonabíjecí pistole s vnitřním mechanismem odvozeným od Automagu (blow-front), které k hospodárnosti a střeleckým výkonům pomáhají dva vestavěné regulátory tlaku. Jedinečná inovativní konstrukce, mající ovšem několik nevýhod: velké rozměry (odpovídající spíš menšímu samopalu jako MAC-10 nebo Škorpion, než velké pistoli), drahé zásobníky s omezenou kapacitou (8+1) kuliček, nic moc miřidla a značná složitost i cena.

Zbraň připomíná přerostlého křížence Glocku, Heckler & Kochu Mk.23 a Desert Eagle. V porovnání s ostatními paintballovými poloautomatickými pistolemi to ve skutečnosti není nic až tak světaborného. Relističnost je podkopávána nadměrnou velikostí, palebný výkon limitují drahé, pomalu plnitelné zásobníky s malou kapacitou kuliček. Oproti starým PGP/ZGP zbraň střílí rychleji, ale je daleko náchylnější, méně spolehlivá, obtížněji se upravuje, ladí a udržuje. Blíže viz detailní recenze Tac-8.
Tiberius Tac-8
Tac-8 ve srovnání s PGP-2001 a s ostrou ČZ-75
Kingmann Spyder Compact 2000
Spyder Compact 2000 v sestavě s kolimátorem, malým zásobníkem a 4oz tlakovou lahví
Starší, kompaktní varianta Spyderu, se svislým uchycením tlakové lahve, powerfeedem a levostranným bočním napínáním. Dvojici těchto zbraní jsme před časem koupily od českého paintballového týmu Ambra včetně dvou 12" hlavní Smartparts - Ventury a Teardrop. S těmito hlavněmi obě zbraně střílejí zhruba stejně jako novější a dražší Xtry, ale jsou o poznání menší (zvlášť s malou 4oz lahví - srovnání s PGP) a mají i pár dalších výhod. Provedení zbraně na některých místech prozrazuje, že vznikala v časech kdy Kingmann ještě nehnal racionalizaci výroby do takových extrémů, vertikálně umístněná lahev je vhodnější pro separaci tekutého a plynného CO2, powerfeed dává lepší předpoklady k rychlé palbě a umožňuje klasickou, svislou, montáž průhledových miřidel. Hlavní nevýhodou je plastový rám rukojeti, který bez zesílení rád praská v oblasti mezi ukazováčkem a palcem (viz obr.).
Spyder Victor II (a jeho téměř přesná kopie ICON X), jsou levné a masově vyráběné zbraně, nikterak fenomenálními konstrukce, s nikterak fenomenálními výkony, z nikterak fenomenálních materiálů. Vycházejí z léty prověřené, do zblbnutí kopírované konstrukce, která byla postupem let zjednodušována až na samou hranici funkčnosti. Přesností střelby se tyto zbraně ve standartním provední nevyrovnají ani neladěnému PGP, natož pak skutečně dobře vyladěné delší pumpě. Větší množství střel vyslaných na nepřítele ve stejném čase ale zpravidla nějakou tu nepřesnost srovná... Jednoduchými úpravami a případně dokoupením pár lepších dílů si je ale postupem doby lze pěkně vyšlechtit. Hlavní nevýhodou jsou plastové části - pochybná kolejnička na miřidla umístněná přesně za nabíjecím komínkem, málo odolná a pořádně nedržící ani na svém místě, a "oblíbený", bez zesílení praskající, plastový rám rukojeti... Kingmann Spyder Victor II
Kingmann Spyder Xtra 2004
(starý - nejlepší - model s rámem ze Spyderu TL+)
Kingmann Spyder Xtra 2004: typická podoba kompletní sestavy
Spyder Xtra je víceméně to samé co Spyder Victor, liší jen v několika podstatných detailech (expanzní komora, blokace, boční montáž na kolimátor, delší hlaveň, kovová rukojeť). Z hlediska poměru cena/výkon šlo donedávna asi o tu nejlepší novou zbraň, kterou jste si za své těžce vydělané peníze mohly pořídit. Výkony už v základním provedení jsou velmi dobré, spolehlivost léty prověřená a na trhu je k dostání mnoho doplňků.
Air Gun Design Automag

Air Gun Design MiniMag
Dobový inzerát popisující MiniMag, Obrázek srovnávající nenastrojený MiniMag a PGP2
AGD Automag, konkrétně level 7, asi třetí výrobní série, různě zbastlený exemplář, zakoupený od sportovního kropiče.

Magy patří mezi nelepší ryze mechanické semiautomaty. Funkční jednoduchost, minimum pohyblivých částí, malá velikost i s regulátorem tlaku integrovaným do těla zbraně. Atypicky střílejí z "neutěsněného" závěru. Oproti běžným Spyderům a Tipmannům jsou menší, odolnější, tišší a hospodárnější. Dnešnímu hráči lze zbraň nejlépe popsat asi jako dřívější odolnější a plně mechanický ION.

AGD MiniMag - vpodstatě totéž co Automag, pouze kratší hlaveň, delší tělo a už v základu vertikální ASA pro lepší separaci plynného CO2. Jinak pouze drobné vnější kosmetické a vnitřní technologické změny. Výhodou proti starším Automagům je především to, že je snáze seženete v lepším stavu (nebo si lze od výrobce za 260$ poslat nový).



Atypické zbraně

Zbraně vymikající se běžnému paintballovému průměru a zvyklostem. Prostě různé "specialitky". Rozumné důvody proč se v širším měřítku neprosadily zpravidla opravdu existují. Pokud jste ale schopni něco jim obětovat, dá se i s nimi užít kupa zábavy... někdy popravdě i víc než s těmi "normálními".
Zap ZXS-200 / Winchester Laredo 80
Obrázek srovnávající velikost ZXS-200 s PGP
Zevnitř i zvenku značně upravené ZXS-200
Jedna ze "spotřebních", "celoplastových" pistolí prodávaných v amerických obchodních domech Walmart po pár dolarech. Štíhlounká, lehounká pumpička nelsonova mechanismu má 12g bombičku umístněnou vertikálně v rukojeti a 45° kolínko. Zvenku nejsou na první pohled vidět žádné kovové části, plastová je i hlaveň. Konstrukce je ale celkem promyšlená a vnitřním součástkám je věnována překvapivá péče. Problémem je pouze powertube a její vodící matice, které mají omezenou životnost a někdy potřebují brzy nahradit (cca. po 300 výstřelech). Úsťová rychlost klesá z 250 k 170 fps, efektivita využití plynu odpovídá klasickému, neladěnému PGP. S nejlepším střelivem je reálné očekávat na 10m zásah hlavy, na 15m torza, stojící postavy do 18m. Přesnost dost omezují špatná miřidla (muška "plovoucí" s předpažbím). Nejvážnějším funkčním nedostatkem je absence blokací - použití této zbraně s běžně vyobrazovaným malým (40-50r) násypným zásobníkem je bez jejich doplnění prakticky vyloučené. Bez úprav se nejlépe uplatní jako jednoranná soubojová pistole. Nejde ani tak o opravdovou paintballovou zbraň, jako o opravdu moc pěknou hračku, mj. k "bastlení". Podrobná recenze zde.
Crosmann 3357 Spotmarker. Tak trochu rarita, dosud jediný sériově vyráběný typ paintballového revolveru... zlamovací, šestiranný, s výměnným válcem obsahujícím 6 kuliček atypické ráže .50" (střelivo je sice méně rozšířené, ale s trochou snahy - v zahraničí - stále dostupné). 12g sifonová bombička je umístněná v rukojeti, kryta vyjímatelnou plastovou střenkou. Spoušť je jednočinná/dvoučinná (SA/DA) - kohout lze natáhnout ručně, nebo promáčknout spouští. Zpracování zbraně a z toho vyplývající přesnost a životnost není nic moc. Některé klíčové části jsou z plastu a jejich uložení v rámu není nejlepší. Zbraň je velká, těžká na předek, má hrubou spoušť, malou kapacitu zásobníku a celkem pomalé dobíjení. Průměr hlavně je příliš velký, válec nepřesně vyrobený a ani úsťová rychlost není nastavena optimálně. Při použítí ve hře se klasickému PéGéPéčku jednoznačně nevyrovná. Pro ryze relaxační hry bez nároků na sbírání skalpů asi O.K. ale spíš než o herní nástroj jde dnes pouze o kuriozitu, vhodnou jen pro sběratele. Crosmann 3357 Spotmarker
Obrázek srovnávající velikost 3357 s P68SC
Explozivní nákres Crosmanu 3357


Dále: Miřidla a zaměřovače